Nebo se ta svatba jen normálně zvrhla?
Devatenáctiletá Hedvika to měla zkrátka ráda. Pravděpodobně zdědila nějaké geny po matce, která byla široko daleko vyhlášenou milovnicí. A nejen v mládí. Umění a ochota její dcery byly ve vesnici vyhlášené. Proto neměla o kluky nouzi. Jenže užít si je věc jedna a navázat trvalejší perspektivní vztah druhá. Dívčina svolnost mladíky sice přitahovala, ale vzápětí taky zaháněla do náručí děvčat s mnohem lepší pověstí.
Časem Hedvika pochopila, že ve vesnici ženicha nezíská. Nakonec se jí to podařilo v sousedním městečku. Ruda byl obyčejný nesmělý kluk s téměř nulovými milostnými zkušenostmi. Nebylo tedy divu, že Hedvika si ho snadno omotala kolem prstu. Ač nemusela, se svatbou spěchala. A taky snadno dosáhla svého.
Na svatební hostině se stoly prohýbaly jídlem a pitím, nikdo svůj žaludek nešetřil. Ženich nebyl výjimkou. S poněkud otupělými smysly ani nezaznamenal, že jeho nová mladá žena už nějakou dobu vedle něho nesedí. Pak se mu udělalo trochu nevolno. Ruda vystartoval na toalety. Zakaleným zrakem nerozeznal chlapečka od holčičky a ocitl se na dámských. Ale co to? Z jedné z kabinek se ozývalo důvěrně známé sténání novomanželky. Byla tam se svědkem. Ruda se nezmohl na nic, jen zaťal pěsti a odešel. Tentokrát na správné toalety. S chlapečkem.
Tam si pomyslel, že se snad zbláznil. Vzrušené ženské sténání v jedné z kabinek totiž uslyšel znovu. Vydávala je pro změnu tchyně, nevěstina matka. Oceňovala tím šikovné počínání partnera, jímž nebyl nikdo jiný než Rudův otec. Teď už ženich vystřízlivěl docela. A přestože byl po celý svůj dosavadní život hodně nesmělý i nerozhodný, odhodlal se k činu. Svatební noc hodil za hlavu, na druhý den podal žádost o rozvod, odstěhoval se od rodičů ke kamarádovi a začal si hledat podnájem.
Hedvika se mu přišla omluvit a slibovala hory doly. Marně. Nezbylo jí, než si začít hledat jinou oběť. Zase o kus dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat