Dnes a denně si vyčítám, že jsem kdysi dávno podlehl pokušení a vyzkoušel zrádnou chuť nikotinu. Získal si mě. Od první vyšlukované cigarety, od první vyprázdněné krabičky.
Stal se ze mě závislák a otrok tabáku. Plním kasy tabákových koncernů svými těžce vydělanými penězi a nadávám. Hlavně sám sobě. Ale udělám tomu ráznou přítrž. Taky zásluhou bezdomovců a dalších somráků. Inspirovali mě totiž k neobvyklému kroku.
Mnozí to možná znáte. Ty lidi, kteří kouří výhradně "italské" cigarety značky Dalmije a taky ty, kteří vás ve městech na frekventovaných místech či u nákupních center obtěžují prosbou o drobné nebo o cigaretu. Teď se mi budou ta individua hodit. Drobné jim sice nedám, ale cigaretami šetřit nehodlám.
Můj plán je v podstatě jednoduchý. Začnu si kupovat ty nejdražší cigarety a žádného prosebníka neodmítnu. Naopak mu přidám ještě alespoň jedno cigáro na cestu. Ať se poměje. Časem zjistím, že jsem nejen ušetřil kus svého zdraví, ale že přestávám kouřit úplně. Na cigarety mi totiž nebudou zbývat peníze.
A pokud nakonec přece jen zjistím, že touha po nikotinu je silnější než já, zařadím se do té armády somráků kouřících italské cigarety. Věřím, že si mě budou pamatovat a v začátcích mi pomohou nějakou cennou radou.
Žádné komentáře:
Okomentovat