Parta slevačů se rozptylovala i sázkami.
"Vajíčka mám fakt moc rád," prohlásil v jedné z poledních přestávek Karel Smetana. "Jsem schopen jich sníst jakékoli množství," pravil a rozhlédl se po ostatních slévačích. Ti mlčeli. Až na jednoho. "Kecáš," prohlásil Ivan Bartoň a spláchl poslední sousto krajíce chleba se sádlem hltem sedmistupňového piva z fabrické kantýny, kterému chlapi přezdívali vypláchnuté sudy.
"Nekecám," hájil své Smetana. "Vajec sním jakékoli množství," opakoval. Ostatní slévači zpozorněli. Jeden z nich vycítil šanci k rozptýlení. "Co tady plácáte? Tak proč se nevsadíte?" přiložil polínko do zatím neexistujícího ohně. Ten se vzápětí rozhořel jasným a vysokým plamenem. "Klidně se vsadím," vykřikl Smetana a dodal: "Chci slyšet podmínky."
Chlapi se chvíli dohadovali a pak vyrukovali s návrhem: šedesát snězených vajec za stejný počet minut. Sázejícím se stal Bartoň. "Pokud to zvládneš, dostaneš pětistovku. A naopak," navrhl Smetanovi. Oslovený se nebránil. "Beru," řekl. A začal se se chystat na přespříští, v jeho myšlenkách vítězný den.
Na onen den se těšil také Ivan Bartoň. Choval slepice, které snášely velká, dvoužloutková vejce. Když to slevačské publikum zaznamenalo, jeho část v duchu zatleskala. Smetana to nekomentoval. Nechal odstartovat čas a pustil se do boje. Vejce v jeho ústech svižně mizela jedno za druhým. Po čtyřicátém kousku se ale zadrhl. V krku mu jaksi vyschlo, nepomáhala ani povolená masáž hrdla jeho asistentem.
Oněch dvojitých vajec nakonec spolykal Smetana padesát. Sázku prohrál. A nevěděl, že ostatní slévači se vsadili za jeho a Bartoňovými zády o to, jak to dopadne. Smetana svou pětistovku prohrál. Ale jistý slévač Kobliha vydělal na jeho neúspěchu dvakrát tolik.
Žádné komentáře:
Okomentovat