Dění v ložnici pečlivě zaznamenalo Velké ucho. Mladí manželé o tom neměli sebemenší tušení. Kdo je poslouchal? A proč?
„Moniko, ten tvůj manžel je hotový poklad. Ještě ti ho začnu závidět,“ prohodila jednoho dne u výtahu k mladé paní Vopičkové její sousedka a současně kamarádka Romana. „Tuhle jsem ho zase viděla, jak se vláčí s nákupem. Ten můj se akorát tak umí válet u televize,“ objasnila důvod své závisti Romana.
Netušila, že onen poklad Michal po ní při vzájemných přátelských návštěvách obou manželských párů už nějakou dobu nenápadně pokukuje. A nejen to. Touží po ní a představuje si, jaké by to s ní bylo. O to víc od té doby, co nedávno rohovou prasklinou mezi panely náhodou slyšel ze svého obýváku dění v sousedovic ložnici. Divoké. Vášnivé. Hodně dlouhé. V hlavní roli se představila Romana. Vedla si mistrovsky. Michal neváhal a nahrál si to na magnetofon.
Ze vzácné nahrávky měl radost, jenže nebylo kdy si ji přehrát a pořádně vychutnat. Překážela mu v tom manželka. Trpělivost prý přináší růže, říkal si Michal mnohokrát. Stejně tak často se přesvědčoval, zda je pečlivě ukrytá kazeta stále na svém místě. Byla. Trpělivost růže skutečně přinesla. Jednoho dne Monika oznámila, že musí odjet na týdenní služební cestu. Michal v duchu zajásal. Měl co dělat, aby na něm žena tu radost nepoznala. Jak by jí to vysvětlil?
Hned první večer si magnetofonovou kazetu v přehrávači pustil. Hodně nahlas, aby mu nic neuniklo. Romana s manželem už leželi, když ženu zarazily zvuky ze sousedního bytu. Chvíli naslouchala a pak si v duchu pomyslela: On ten Michal asi zas až takový poklad nebude. Těžké tašky sice manželce na rozdíl od toho mého nosí, ale sotva Monika vytáhne paty z domu, už si užívá s jinou. Pohlédla na svého už pochrupujícího manžela a vrátila se k rozečtené knize.
Žádné komentáře:
Okomentovat