Honza s Karlem byli odmala nerozluční kamarádi a neuvěřitelní vtipálkové. Nepřešlo je to ani v dospělosti. Jen ty svoje nápady neustále vylepšovali a zdokonalovali. A tak jednoho dne dali dohromady jakýsi scénář, jemuž později začali říkat mistrovský.
"Ve vinárně si sedneme k nějakým dvěma ženám. Ty budeš onen známý spisovatel eroticky laděných knih a já nejlepší současný československý šachista," zopakoval základy plánu Honza. Karel z toho byl tentokrát sice trochu nervózní, měl pár výhrad, ale nakonec souhlasil.
Štěstí jim přálo. Ve vinárně dvě osamělé ženy středního věku seděly, proti přisednutí dvou poměrně pohledných mužů nic neměly. Dál se věnovaly své konverzaci o ničem. Zbystřily teprve ve chvíli, kdy se Honza začal Karla vyptávat na jeho připravovanou knihu.
"Až se vrátíš z toho šachového turnaje velmistrů v Německu, zastav se. Kousek ti dám přečíst," odvětil Karel. Ženy na sebe pohlédly a jedna z nich to už nevydržela: "Vy píšete knihy?"
"Snažím se. Dovolte, abych se představil," řekl Karel a učinil tak. Vzápětí kul železo, dokud bylo žhavé: "Ale kamarád je lepší. Šachový velmistr."
U stolu se rozproudila debata. Dvojice vtipálků si připadala jako u výslechu. Jedna otázka následovala druhou. "Jsou ty vaše knižní postavy skutečné nebo si je vymýšlíte?" "Nemáte z toho hraní šachů tenisový loket?" "Na základě čeho popisujete v knihách erotické scény?" Dotazů bylo moc a měly kadenci kulometné střelby.
Pak se ženy konečně omluvily a odešly spolu na toaletu. "Musím taky," řekl Karlovi Honza. Po návratu rychle informoval kamaráda: "Člověče, tam je z dámského záchodu všechno slyšet. Domlouvají se, která nás pozve k sobě domů. Chtějí obě." Víc říct nestačil, ženy se vracely. S pozváním do bytu jedné z nich. Karlovi s Honzou dalo trochu práce, než společnicím vysvětlili, že dnes to nepůjde. Ale navrhli schůzku na jindy. Ženy nadšeně souhlasily a daly spisovatelovi s šachistou svá telefonní čísla.
Žádná taková schůzka se neuskutečnila. Jen Honza měl malý problém. Netušil, že jedna z těch dvou žen bydlí ve stejné brněnské městské čtvrti jako on. Když ji spatřil nastupovat do trolejbusu, byl moc rád, že má po ruce noviny. Zakryl si s nimi obličej a celou cestu dělal, že horlivě čte. Zvládl to.
Žádné komentáře:
Okomentovat