Samozvaný léčitel zaznamenával u žen nevídané úspěchy. Jeho nejčastější diagnóza zněla: nedostatek sexu.
Svobodný úředník Vláďa Vykuk přišel o práci. Teď seděl doma, popíjel pivo a v duchu přemítal, co bude dělat. Po páté plechovce pěnivého moku dostal nápad: Stanu se lidovým léčitelem paniček středního věku. Bývají zazobané, většinou sexuálně vyhladovělé a snad taky přiměřeně vděčné.
Podal si několik inzerátů, neformální ordinaci zřídil v rodinném domku zděděném po rodičích. Plán mu vycházel nad očekávání dobře. S jedinou výjimkou. Moc paniček středního věku si u něj doma dveře nepodávalo. Převažovaly ty, které se dají decentně označit přívlastkem postarší. Vykuk si na to brzy zvykl a nevadilo mu to. Vidina dalších a dalších dobrých výdělků byla silnější.
Pacientky si podle Vláďova očekávání stěžovaly především na bolesti hlavy, silné migrény, popřípadě jakousi celkovou únavu. Léčitel na ně pokaždé nejprve působil svýma nefunkčníma rukama, pak si s nimi dlouze povídal. Nakonec vyřkl diagnózu: „Není to nic vážného. Jde o pouhý nedostatek sexu.“ Ženy jeho teorii většinou potvrzovaly. Těm alespoň trochu zachovalým a přitažlivým nabídl Vykuk při intenzivní léčbě osobní pomoc. Samozřejmě za patřičný příplatek.
Jednoho dne se dveře jeho „ordinace“ otevřely a Vykuk nechtěl uvěřit vlastním očím. Stála v nich učiněná sexbomba. Přibližně třicetiletá žena, správně tvarovaná na všech správných místech. Snažil se vyléčit i ji. Intenzivně a mnohokrát. Ani trochu netušil, že leze hloub a hloub do nastražené pasti.
„Tak to by už mohlo stačit,“ uslyšel jednoho dne od neustále sexuálně vyhladovělé pacientky. „Buď se stanu tvou podnikatelskou společnicí, nebo tě prásknu,“ řekla tvrdě. Vykukovi nezbylo než kývnout. Žena se zatvářila spokojeně. A pak zasadila svému novému společníkovi poslední ránu: „Rozšíříme klientelu i na muže. A ty budu mít samozřejmě na starosti výhradně já.“
Žádné komentáře:
Okomentovat