Ten článeček v novinách určitě pobavil hodně lidí. O půl druhé v noci kdosi zavolal městské strážníky kvůli tomu, že nemůže spát. Na jednom z balkonů v oné ulici si totiž užívala jistá dvojice. Dlouho, vytrvale a hlavně hodně hlasitě.
Strážníci přijeli brzy. Možná i proto, že k takovému zajímavému zásahu se zase tak často nedostanou. Snažili se na náruživé milence dozvonit, ale marně. Milostné zvuky zřejmě zvonek přehlušovaly. Nepomáhaly ani výzvy uniformovaných mužů z ulice směrem k balkonu. Milenci byli hluší, slepí, zahledění jen do sebe. A skutečně velmi vytrvalí. Pravděpodobně ani nevnímali teď už početné obecenstvo. Málokteré okno bylo zavřené a prázdné.
Když se městští strážníci konečně dočkali závěru milostných hrátek, zazvonili u bytových dveří znovu. Dozvěděli se, že muž, jenž tady byl v noci na návštěvě, prý trpí klaustrofobií. "A navíc bylo hrozné dusno. Tak co jsme měli dělat?" zeptala se strážníků pohledná mladá dívka, zatímco její partner hleděl mlčky do země. Milenci nakonec vyvázli s pokutou za rušení nočního klidu a doporučením městských policistů, aby své potřeby příště řešili jinak.
Klaustrofobie může mít různé podoby. Pokud někoho omezuje při milostném aktu, je to politováníhodné. Jen nevím, zda se mnou budou v tomto směru souhlasit lidé, kteří kvůli takovým nemocným chudákům nemohou spát. A pak mě napadlo ještě něco: Jak to asi onen muž dělá, když venku mrzne až praští?
Žádné komentáře:
Okomentovat