Sny bývají různé. Jednou je nám líto, že netrvaly déle, jindy se z nich probouzíme rádi.
Ty tam jsou doby, kdy jsem pravidelně vyplňoval tiket sportky a s nadějí netrpělivě čekal na tažená čísla. Už dlouho nesázím. A tak nevím, co mě tentokrát k podání tiketu vedlo. Intuice? Náhoda? Něco zcela jiného? Je to fuk. Hlavně že jsem vyhrál. Dokonce několik milionů korun.
Do práce se mi šlo jaksi radostněji. S myšlenkou, že teď už tam mohu chodit jen pro radost, bavit se a nemít strach z případného propuštění. Pak si mě před obědem zavolal šéf. „Ať si trhne, tentokrát mu to vytmavím a konečně řeknu, co si o něm myslím,“ rozhodl jsem se cestou za neoblíbeným nadřízeným.
Nedal mi šanci. „Podepište to,“ řekl stroze a položil přede mne jakýsi papír. Nevěřil jsem svým očím. Zvýšení platu. A hned o pět tisíc korun. „Děkuju,“ vypravil jsem ze sebe a začal přemýšlet, co se to děje. Nenapadlo mě nic. Vůbec nic.
Večer mi doma dcera oznámila, že se rozešla s tím feťákem, který mi už dlouho pil krev, ale pro ni byl víc než bohem. Manželku před spaním najednou nebolela hlava a změnila se v neukojitelnou dračici. Zkrátka pohádka, o níž se mi včera ani nesnilo.
A pak jsem se probudil. Byl to jen sen. Do práce jsem se tradičně loudal s nechutí, šéf mi dal důtku za nedodržení termínu jednoho z úkolů. Dcera mi řekla, že se musí vdávat a manželku s natáčkami v hlavě bolela večer hlava snad ještě víc než jindy.
Tentokrát se mi v noci nezdálo nic. Taky dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat