Muž středního věku usilovně sháněl nějakou katovnu. Katem však nebyl. Chtěl v ní dělat něco úplně jiného.
„Co jsem to udělal? Kam jsem se to jen dostal?“ bilancoval své měsíční působení na novém pracovišti třicetiletý Mirek. Hned od prvního dne se nestačil divit. Začalo to podivnými telefonáty. Nejméně jednou denně mu kdosi volal, ve sluchátku se pokaždé ozývalo nejprve jakési podivné vzdychání, které vzápětí vystřídal hodně hlasitý hurónský smích.
Aby toho nebylo málo, už několikrát taky našel po příchodu do práce na svém stole hrací kartu s obrázkem souložící dvojice. Aktéři na křížovém ese, srdcové sedmě, pikové dámě i kárové desítce byli pokaždé v jiné pozici. A včera? Včera za ním vtrhl do kanceláře přibližně stejně starý kolega Sebastian.
„Potřebuju píchnout. Nevíš o nějaké katovně? Je to akutní a důležité. Štědře se ti odměním,“ vykřikoval zadýchaně. Prohnal se místností jako vítr. Než se Mirek vzpamatoval, byl už zase pryč. „To není možné. Tady jsme normální snad jenom dva,“ pomyslel si Mirek. Tím druhým měl na mysli kolegu Michaela. Jediného člověka, s nímž ve firmě navázal jakýsi bližší vztah. Musím si s ním popovídat, rozhodl se.
O divných telefonátech a karetních milostných polohách na stole pomlčel. Zato Sebastianovo počínání vylíčil kolegovi detailně a barvitě. Michael se zasmál. „To je známý proutník. Katovna říká bytům a místnostem, kam si vodí mladé holky i paničky. Jeho žena ho pronásleduje a dělá mu scény. Takže on ty své katovny různě střídá a neustále shání nové,“ nepřestával se smát Mirkův kolega.
Když se Sebastian objevil se svým katovským požadavkem podruhé, dobrák Mirek ho v půli věty přerušil. „O něčem bych věděl. Zdědil jsem po tátovi ateliér. No, on je to spíš takový kutloch,“ upozornil. Novodobý kat zajásal. „To vůbec nevadí. Seš skvělej. Fakt se ti bohatě odměním,“ sliboval.
Odměna spočívala v tom, že jedním z jeho prvních hostů ve zbrusu nové katovně byla Mirkova manželka. Poznal se s ní jen o pár dnů dříve, na firemním večírku.
Žádné komentáře:
Okomentovat