ŘIŤOLEZCI V AKCI

Kolegové jim dali přezdívku řiťolezci. Tak dlouho tam šéfovi lezli, až se ucho málem utrhlo.

Mladíci Marek s Milanem sdíleli jednu kancelář a ostatní kolegové v onom nejmenovaném úřadě je nazývali řiťolezci. Přezdívku si vysloužili neustávajícím poklonkováním přísnému a odměřenému šéfovi oddělení. Nutno říci, že s nevalným výsledkem.

Neodrazovalo je to. Neustále dostávali a také uskutečňovali nové a nové nápady, jak se vedoucímu zalíbit. Jedna z velkých možností se naskytla před šéfovými šedesátinami.

Teď a nebo nikdy, povzbuzovali se oba mladí úředníci. Jenže ne a ne přijít na ten správný a nezapomenutelný dar. Jednoho dne ráno se Marek objevil v kanceláři celý rozzářený. „Mám to. Všichni říkají, že je na ženské, ne? Tak mu zařídíme striptýz. S pořádnou dvouhodinovou nástavbou. Pěkně živočišnou,“ sděloval nadšeně. „To je fakt bomba. Seš borec. Po tomhle nám třeba i zvýší plat,“ plácal kolegu po zádech Milan.

V den oslavy bylo v sále malého hotýlku hodně živo. Jakmile však začala umělecká produkce dobře vyvinuté blondýnky, bylo by slyšet upadnout i špendlík. „Všechno nejlepší, šéfe. Tu máte od nás s Milanem,“ přitočil se k vedoucímu Marek. Šéf poděkoval, ale nespouštěl ze striptérky oči. Když ho žena po vystoupení vyzvala, aby ji následoval nahoru do patra, radostně vyskočil ze židle.

Marek s Milanem si spokojeně mnuli ruce. „Supr,“ prohodili skoro dvojhlasně. Po necelé půlhodině se v sále najednou objevila striptérka znovu. Tentokrát nedbale oblečená, pobledlá a vyděšená. „Volejte záchranku. Rychle! Tomu pánovi se udělalo nějak nevolno,“ chrlila ze sebe. Zdravotníci přijeli rychle a oslavence odvezli do nemocnice. Po pár dnech přišel do práce. Dárcům plat nezvýšil, ale ani se jim nijak nemstil. Řiťolezcům se ulevilo.

„Marku, musím ti něco říct,“ vrátil se pak k neúspěšné oslavě Milan. „Já tenkrát roztloukl a nasypal šéfovi do piva viagru. Pro jistotu hned dvě. Myslíš, že to mohlo být tím?“ Kolega na něho pohlédl a chvíli mlčel. „Jsi vůl. Korunovanej vůl,“ prohodil poté stručně.