KDYŽ ŽENĚ CHYBÍ MUŽ

Čtyřicetiletá čerstvě rozvedená žena nemohla být bez chlapa. Její mánie ji ale nakonec přišla hodně draho.

Od té doby, co se čtyřicetiletá bezdětná Zdena rozvedla, chodila jak tělo bez duše. Nemohla se na nic soustředit, špatně spala, chyběl jí nejen muž, ale dokonce i chuť k dříve tolik milovanému jídlu. Chřadla na těle i na duši.

Eliška, její jediná kamarádka a současně kolegyně z práce, si toho nemohla nevšimnout. „Já zkrátka bez chlapa nemůžu být. Potřebuju ho vedle sebe. A je mi fuk jakého. Jenže kde brát a nekrást?“ pokusila se Zdena překvapivě o vtip. Eliška zakroutila nechápavě hlavou: „Copak to je problém? V době internetu? Vlez tam na nějakou seznamku a uvidíš. Nabídky se ti jen pohrnou.“

Opuštěná žena to zkusila. Hned na druhý den. Začal se jí dvořit třicetiletý muž z druhého konce republiky. Petr, Petříček. Je mladý, krásný, příjemný, vtipný, radovala se Zdena při pohledu na mužovu fotografii. Nezapomněla to říct Elišce. „No tak vidíš. Co jsem ti říkala? Pro jistotu ho co nejrychleji pozvi k sobě. Aby na té fotce nebyl náhodou třeba jeho syn nebo vnuk,“ uslyšela Zdena od kamarádky.

Nebyl. V pátek navečer zastavila před Zdeniným domkem na okraji města luxusní dodávka a vystoupil z ní Petr. Štíhlý, mladý a krásný. Společně strávený víkend se nesl ve znamení pohody a lásky, kulisami byly výhradně ložnice a kuchyně. Zdeně se dokonce vrátila i chuť k jídlu. „Nemohl bys zůstat ještě do zítřka?“ zeptala se Petra v neděli odpoledne. Nad odpovědí, že zavolá do své firmy, aby s ním v pondělí nepočítali, nahlas zajásala.

„Hezky si odpočiň a naber síly,“ rozloučila se s milencem v pondělí ráno při odchodu do práce. Celé dopoledne strávila líčením úžasného víkendu a ještě úžasnějšího Petra kolegyni Elišce. „Už se nemůžu dočkat, až ho dneska zase uvidím,“ těšila se.

O to větší zklamání ji čekalo. Petr v domě nebyl, spolu s ním zmizela i spousta věcí. Plazmová televize, domácí kino, hifi věž, počítač, na stěnách chyběly originály obrazů. Na svých místech nezůstaly ani zánovní lednička s automatickou pračkou. Zdena zdrceně klesla na židli a rozplakala se.

O den později volala ráno do práce, že si z vážných důvodů bere dovolenou. „No jo, jen ať si pořádně užije,“ zasmála se Eliška.