STRAŠENÍ

Povídka v brněnském hantecu.

Ten borec se vyžíval ve strašení. Jednó chcel postrašit děcka, kerý lágrovaly na zahradě ve stanu. Nachystal si vyřezanó dyňu, že do ní mázne večer svíčku a děcka vyleká. Že pré jim pak za to dá bobříka odvahy. Na tu dyňu si ale potmě šlápl a tak hledal náhradu.

Napřed si dal na řepu koš, ale voni v něm měli vodpoledne ježka, takže byl plné blech. Nakonec tedy splašil staró plechovku, do kerý ufachčil lochny jako do tý dyně. Pak nachystal svíčku a plížil se k temu hangáru, kde byly ty děcka. A u teho fňukal jako hyena, aby děcka vykókly, co se děje. Nakonec hodil blesk, zapálil tu svíčku a mázl ju do plechovice. Ty děcka se tenkrát všecky posraly strachem, protože takovó prdu eště neslyšely. Hára a vobočí ten borec neměl, protože ta plechovka, jak ráno zjistil, byla vod acetonu.

Svó stařku jednó postrašil taky. Von chcel totiž zjistit, jestli vo něho eště stojí a jestli mezi nima všecko probíhá jako zamlada. Stařka byla u sósedů na kafisku a von natíral rýnu. A furt špizoval, kdy se bude z teho plku vracet. A jak zgóml, že se lóčí a klape zpátky, tak položil žebřík na zem, vedle rozlil trochu červenýho laku s kerým natíral, praskl sebó řepó k tý červený lóži, zatáhl rolety, zatajil dech a lehce vyplázl jazyk. Byl z něho tuháč jak vyšité.

Stařka vklózla na dvorek, špizla na pohromu, hópla k němu a úpěla jak Viktorka: „Pavli, proboha, co se ti stalo?“ Už se asi viděla, jak sama živí pět harantů. Pavli v ten moment, dyž měl důkaz, že vo něho eště stojí, votevřel augle, sedl si a hlásil: „Nic, já sem tě chcel jen tak vystrašit.“ V ten moment kópil takové granát, že se znovu svalil. Muhammad Ali by mu takovó pecku nedal. A jak tam ležel, uslyšel: „To mně už nikdy nedělé!“

SLOVNÍČEK:

haranti děcka

kópit granát dostat ránu

tuháč mrtvola

zatáhnót rolety zavřít oči

Zdroj: Pavel Čiča Jelínek – Velká kniha podělávek