Další příběh v brněnském hantecu. Včetně minislovníčku.
Všici gómó, co to „ponorková nemoc“ je. My sme ju jednó těžce lapli na dovolené. Nikdo už skoro nemluvil s nikým, zvlášť manželský páry, ty už se nemohly ani čut. Bylo mně tenkrát jasný, že se s tým musí něco ufachčit. A to čím spíš, tím líp.
Ta naša dovolená byla vlastně taková expedica po fanóšské krajině. A tak dyž sme se jednó přesóvali v kárách, a ty káry se tó ponorkovó nemocó přímo nadóvaly, vosvítil mě spásné nápad. Musíme ufachčit nejakó neskutečnó čurinu, keré se budó všici eště po moc jařinách lochčit. Trovna sem seděl za kolečkem a tak hlásím kamošovi, keré sicnil vedle: „Smoldo, nadešel čas rozehnat mraky a rozveselit partyju.“
A Smolda, protože to byl špicové borec, kévl na sóhlas, aniž eště věděl, vo co kráčí. A tak mu hlásím: „Stáhni si gatě a vystrč z vokna holó prdel!“ Smolda se na nic neptal a hned to zmákl. V ten moment sem přidal plyn a začal předjíždět našu kolonu. Poblikával sem u teho dálkovéma a brnkal na klakson. V ten moment nastal na té silnici takové tanec, že to vypadalo na těžký smyky do škarpy, jak se všici aji se šoférama lochčili.
Jeden fanóšské manželské pár, keré se zrovna mezi nás namotal, dokonce lehce vypochodoval do lánu zrovna rozkvetlé levandule. A ten Fanóš se lochčil, eště dyž z teho pola vyjížděl. Tak sme tenkrát se Smoldem nekompromisně zametli s tó sviňskó ponorkovó nemocó.
SLOVNÍČEK
ani čut ani cítit
fanóš Francouz
fanóšská francouzská
lochči smát se
Zdroj: Pavel Čiča Jelínek – Velká kniha podělávek
Žádné komentáře:
Okomentovat