"To se nedá vydržet. Tak dlouho bez ženské jsem ještě nebyl," postěžoval si někdy v polovině vojenského přijímače vojín Domin. Opakoval to pak mockrát. Až do přísahy, na kterou se moc těšil. Ne kvůli tomu, že si zakřičí "Tak přísahám," nýbrž kvůli první vycházce.
Tehdy ještě nikdo z nás netušil, jakým sexuálním maniakem Domin je. Bylo to horší, než si kdokoliv mohl představit. Vojenský řidič myslel na milování kudy chodil i jezdil. Něžně hladil a laskal dokonce i volant své zelené vétřiesky.
Z vycházek si nosil suvenýry - části dívčího prádla. Čert ví, kde a jak je přechovával. Možná právě někde v tom svém autě. Při žádné z pravidelných kontrol skříněk u něj totiž lampasáci nikdy nic takového nenašli.
Kamarádi v zeleném mu začali přezdívat Milovník, Casanova a taky Kanec. Vojína Domina to bezesporu těšilo. Zřejmě i proto jednou sáhl do hluboké kapsičky svých maskáčů a vytáhl z ní tlustý ušmudlaný zápisníček. "Hoši, tady to všecko je. Zapsané a poctivě, důkladně zdokumentované," prohlásil důležitě.
Pak začal předčítat. "Marika, osmnáct let, trojky, všude zrzavá, talentovaná na orál. Petra, pětadvacet, pravá blondýnka, nulky, celkově pohybově nadaná," četl pyšně Domin. Po pár dalších jménech a údajích přestal. Ale jen na chvilku. "Zatím jich tu mám přesně tři sta pětadvacet," pochlubil se.
Došel nám dech, někteří začali očividně závidět. Ti rozumnější věděli, že není v podstatě co. Zvlášť když se řidič Domin ve dnech návštěv nechával před houfy svých exmilenek v kasárnách zapírat, a když jej kdosi načapal ve sprše, jak drhne celé své tělo málem do krvava.
Po otázce, co blbne, odpověděl nervózně: "Dneska jsem si užil s takovou podivnou. Nedejbože, abych dostal třeba kapelníka. Co bych si pak v nějaké vynucené pauze bez ženských počal?"
Žádné komentáře:
Okomentovat