Fantazie milenců a milujících se je bezedná. Říkají si všelijak, jejich oslovení bývají něžná, milá a často i zajímavá. Ale pozor! Právě zamilovaní jsou často slepí a nesoudní. Zapomínají, že by se z jejich protějšku mohlo skutečně stát to, jak mu říkají.
Hodně frekventovaní kocourek s kočičkou umějí prskat a taky škrábat, pejsek kouše, beruška odlétá, sluníčko či plamínek vás může pořádně popálit a dokonce spálit. Květinka nebo kytička dříve či později uvadá, u žížalky hrozí nebezpečí, že se někde zavrtá, případně ji sezobne nějaký pořádně velký ptáček.
Cipísek je zase loupežnický synek. Až dospěje, pravděpodobně se potatí. Nedoporučoval bych ani žádná kuřátka. Taky vyrostou. A co z nich bude? Odpověď není vůbec těžká...
Mám známou, která chtěla být za každou cenu originální. A tak svému nastávajícímu s oblibou říkala "ty moje houbičko." Než jsem ji stačil varovat před zvlášť velkým nebezpečím tohoto výrazu, musela se vdávat. Teď naříká, že ten její milouš furt jen nasává. A když už jsme u onoho milouše, ani on není neškodný. Může totiž skrývat snad úplně všechny vlastnosti, o nichž tady byla řeč.
Svou známou jsem tehdy bohužel varovat nestačil, ale vám, kdo tyhle řádky čtete, jednu cennou radu dám. Zapomeňte na to, že byste někdy začali oslovovat svého milého prdelko. Umíte si představit, jak to může dopadnout?
Žádné komentáře:
Okomentovat