Potkávám ho často. Cestou do práce. Začal jsem mu říkat dědeček Hříbeček. Netroufám si odhadnout, kolik je mu let, ale určitě hodně. Neměří víc než metr šedesát, malými krůčky cupitá na svých krátkých nožkách, hlavu hustě porostlou šedivými vlasy trčícími do všech stran nosí hrdě vztyčenou vzhůru.
S kulatými brejličkami na nose hledí přímo před sebe a pokaždé vypadá, jako by někam spěchal. Vypadá to, že má jen dvoje oblečení a stejný počet bot. Na léto a na zimu. Kolikrát mě už napadlo, kdo to vlastně je, jak žije, co dělával dřív. Dědeček Hříbeček pro mne zůstává obestřený jakýmsi tajemstvím. A tak to taky zůstane. To vím.
neděle 23. listopadu 2008
zamyšlení: DĚDEČEK HŘÍBEČEK
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Ahoj jarousku, uz jsem tady. Neni to tak barevne, ale to jde asi o zvyk. Na druhou stranu to vypada prehledne. A Ty, samozrejme jsi nezklamal. Prima desighe, super clanek. Dedecek Hribecek mi pripomina mnohe...moc drzim palce a jsem rada, ze jsi!
Jedni, co pracují u konkurence, už jsou tady taky. A přemýšlím, jestli jsem toho dědečka mohl vídat taky... :-) MŠ
Okomentovat