Je tu zas. Květen, měsíc lásky, zahajovaný milenci hledáním rozkvetlé třešně a líbáním se pod ní. Romantické jarní období, v němž všechno raší, kvete a voní. I city.
V tom množství květnové romantiky a milenecké aktivity si mnohdy neuvědomujeme, že i květen je měsíc jako každý jiný. Lidé se v něm nejen milují, ale také umírají. A někomu dokonce častěji než jindy. Třeba mně.
Nejprve jsem se dozvěděl, že už není mezi živými jeden z mých bývalých kolegů v práci. Důchodu si moc neužil. Měl necelých třiašedesát. Najednou mu přestalo chutnat pivo, které tolik miloval, nemohl do sebe dostat ani kousek masa. Za necelý měsíc byl pryč. Rakovina.
O dva dny později mi zemřel strýc. Se zákeřnou nemocí už nějakou dobu bojoval. Chvílemi se zdálo, že úspěšně. Nakonec to bylo nad jeho síly. Všichni jsme s tím tak trochu počítali, ale stejně... Smrt není nikdy příjemná. Pro nikoho.
Do třetice umřela moje bývalá tchýně. Exmanželka mi to oznámila esemeskou v den, kdy jsme strýce pochovávali.
Smůla a neštěstí prý přicházejí ve vlnách. Platí to taky o smrti? A pokud ano, je ta "moje" květnová vlna už konečně pryč?
Žádné komentáře:
Okomentovat