V sedmé bé panovalo takové ticho, že by bylo slyšet upadnout i špendlík. Nenáviděná fyzikářka Stromečková přejížděla přísným zrakem z jednoho žáka na druhého.
„Tak kdo to udělal?“ prořízl hluboké ticho její nepříjemný skřehotavý hlas.
Sedmáci seděli bez hnutí, klopili oči a nadále zarytě mlčeli. Dokonce i upovídaný třídní sígr Koroptvička vypadal, jako by zčista jasna oněměl. V momentě, kdy jeho ohnivě zrzavá kštice přitáhla učitelčin zrak to dokonce vypadalo, že se začervenal.
„Ty o tom taky nic nevíš, Koroptvičko?“
Žák neodpověděl. Nehnul ani brvou. Jen jeho pohled se zaryl ještě hlouběji do lavice.
Fyzikářka vypadala, že jí došly síly. Šla k tabuli a otočila se k dětem zády. Po chvíli se došourala ke katedře. Na ní ležela příčina neúspěšného vyšetřování.
Papír ve tvaru kosočtverce, v jehož středu byla nalepená učitelčina fotografie. Taky kosočtvercová.
1 komentář:
Proč zrovna fyzikářka? Nějakej blok ze školy?
Okomentovat