Nevím, kdo s tím první vyrukoval, koho to napadlo, kdo si to uvědomil. Při holení prý muži přicházejí na nejlepší nápady. Onen neznámý měl bezesporu pravdu.
Bývaly doby, kdy jsem se taky holil. Jenže přišla doba, kdy mi ranní vypravování dětí do školky zabíralo tolik času, že jsem potřeboval nějakou tu minutu ušetřit. Odnesl to holicí strojek. A časem i já.
Nápadů totiž skutečně rapidně ubývalo. A ty, které mi přicházely na mysl, se snad ani nápady nazývat nedají. Stal se ze mě šedivý (nejen co se porostu na bradě týká), bezvýrazný a nenápaditý člověk. Záviděl jsem mužům s hladce oholenými tvářemi. Hlavně těm černovlasým, které nutí jejich tmavé strniště k několikerému přeholování denně. Co ti musejí mít nápadů, říkal jsem si.
Teď už jsou děti dávno odrostlé. A mě při jednom pouhém zastřihování vousů, při pohledu na sebe sama v koupelnovém zrcadle zase konečně jednou napadlo taky něco pořádného: měl bych se opět začít holit. Stanu se nápaditým, výrazným a nešedivým.
Jenže hned vzápětí mě napadlo ještě něco jiného: zda už není pozdě...
Žádné komentáře:
Okomentovat