Říkejme mu třeba Petr Pavlík. Byl ve věku, kdy se za ženami přestal ohlížet, stačila mu ta jedna, kterou měl už hodně let doma. Miloval její trpělivost. Skoro tak jako pivo či něco ostřejšího. Napil se rád. Často a hodně.
Jeho žena to věděla. Přesto svému manželovi lásku k alkoholu nikdy nevyčetla. Věřila, že jednou se všechno srovná a Petr začne mít raději než pivo a rum konečně ji. Pověřovala ho nejrůznějšími úkoly a on ji zklamal jen výjimečně. Až jednou...
Petr Pavlík obdržel od manželky pár velikonočních pohlednic (aby je hodil do schránky) a taky obálku s několika tisícikorunami na nákup jistého elektronického zboží. Milovník alkoholu se rozhodl nejprve posilnit v jedné z osvěžoven. Vyprázdnil hodně odlivek rumu a ještě víc půllitrů plnotučného piva. Teprve pak se vydal, už za soumraku, hledat poštovní schránku.
Jak se to všechno seběhlo, ví (či spíše moc neví) jen on sám. Skutečností ale zůstává, že se vrátil domů až k ránu. Bez obálky, zato s pohlednicemi v kapse a bos. Zlé jazyky tvrdí, že peníze skončily v poštovní schránce a že o boty Petra připravil jeden z bezdomovců. Ve chvíli, kdy milovník alkoholu vyspával tvrdě opici na lavičce, kterou onomu bezdomovci nechtěně zabral.
To jsou ale jen dohady a fabulace. Skutečností zůstává, že Petrova manželka je skutečně světice. Pořád věří, že v souboji o lásku nad Petrovým alkoholem zvítězí.
Žádné komentáře:
Okomentovat