Žárlivost vede některé lidi k neuvěřitelným činům.
Ferda Zrnéčko nebyl špatný chlap. Mysleli si to o něm kamarádi, kolegové v práci i sousedé v baráku. Manželka Markéta si tím už tak jistá nebyla. Dělal jí totiž ze života peklo. Svou až neuvěřitelnou žárlivostí.
Jako by v něm každým rokem košatěla a sílila. Bylo to k nevydržení. Žárlivcova vynalézavost neznala mezí. Pravidelně své ženě prohrabával prádlo ve skříních a hledal tam jakékoli stopy po milenci. Zkoumal manželčiny použité kalhotky. Nezanedbával ani Markétin mobilní telefon. Jednou v něm našel smsku se vzkazem: BYLO TO MOC PRIJEMNE. JIRKA. Zezelenal, pak zrudl, zfialověl a možná i trochu zmodral. Byl vzteky bez sebe.
Když předložil jasný důkaz o milenci manželce, ta se jen usmála: „Ten tvůj údajný milenec je kamarádka Jiřka. Je dlouhodobě nemocná, tak jsem ji byla navštívit.“ Ferdu však stejně nepřesvědčila. Dál doma důsledně slídil, ze zaměstnání ženě telefonoval na pevnou linku, aby se ujistil, zda je už doma. Z falešné emailové schránky jí psával jménem neznámého ctitele dopisy, zval ji v nich na rande a sledoval, jak se jeho žena zachová.
Pak jednou přišel s dalším trumfem v ruce. Doslova. Mával před manželkou rolí toaletního papíru a vykřikoval: „V poslední době nějak rychleji ubývá. Měřil jsem to. Za tebou sem musí někdo chodit, jinak to není možné.“
Žena mlčela. Co se na to taky dalo říct? Na druhý den vyprávěla o Ferdově zatím posledním žárlivém výstupu kamarádce v práci. „Já už to s ním nevydržím. To se nedá,“ postěžovala si. Zkušená kolegyně Markétu vyslechla a pak pronesla: „Milá zlatá, na to je asi jen jediný lék. On by potřeboval milenku, pak by ti dal pokoj.“ Neměla pravdu. Ferda totiž milenku už několik let měl. A právě proto si myslel, že jeho žena je na tom stejně.
Žádné komentáře:
Okomentovat