Hospůdka U Lízalů, nacházející se na okraji jisté větší vesnice, patřila k těm vyhlášeným. Nezasloužila se o to ani tak kvalita tamější kuchyně jako štamgasti, kteří se v ní u svého proslulého stolu scházeli. Páchali v lokále věci, nad nimiž jedni kroutili nechápavě hlavou a druzí jim nadšeně tleskali.
Zorganizovali například dámský striptýz ještě dávno předtím, než se stal poměrně běžnou záležitostí. Přemluvili k němu za nějakou tu korunu mladou vdovu Šoustalovou, o které se říkalo, že za peníze udělá cokoli. A pověsti o ní nelhaly, neboť jen u striptýzu nezůstalo. Kdyby uměl malý salonek za výčepem mluvit, bylo by to vyprávění jen pro plnoleté. A ještě k tomu otrlé.
Ve vrcholném čísle štamgastů od Lízalů však hráli hlavní roli výhradně muži. Na jeho počátku byla vypitým alkoholem podepřená hádka o velikosti jejich pohlavních orgánů. Na konci soutěž se stokorunovým startovným. Údy jednotlivých soutěžících se postupně ocitaly na pohotově přistaveném příručním stolku, měření se ochotně ujal jeden ze štamgastů, jemuž se onu stovku platit nechtělo. Možná i proto, že zřejmě k favoritům nepatřil.
Po soutěžním vystoupení posledního přihlášeného se u stolku zničehonic objevil muž, jenž dosud seděl v rožku lokálu a všechno pozorně sledoval. Přidal do banku svou stokorunu, se slovy "větší bere" si rozepnul poklopec a napodobil předchozí borce. Měřit nebylo potřeba. Štamgastům neznámý muž se vítězně rozhlédl kolem sebe, shrábl peníze a odešel. Poražení soutěžící sklopili hlavy a poručili si svorně rum. Po zbytek večera už u jejich stolu veselo nebylo.
Žádné komentáře:
Okomentovat