Vilém Očičko býval dříve tím, čemu se říkalo sukničkář, proutník nebo taky kanec. Nedal pokoj žádné sukni a nutno říct, že málokterá tomuto pohlednému muži odolala. Jeho manželka o Vilémově slabosti pro ženy věděla. Časem se s ní ale smířila.
Nikdo nemládne, a Vilém Očičko nebyl žádnou výjimkou. Než se nadál, měl na krku padesátku (a sem tam u některé ženy ještě uspěl), pak přišel důchod. Tolerantní manželka mu brzy zemřela a bývalý donchuan v panelákovém bytě v sedmém patře osiřel.
Čím dál častěji postával u otevřeného okna a hleděl ven. Hlavně na protější panelový dům. Zjistil, že hlavně v létě se může pohledem do otevřených oken cizích bytů dobře pobavit. V hlavě se mu zrodil nápad. Koupil si výkonný dalekohled na stativu a stal se šmírákem.
Je to lepší než kino, říkal si Vilém očičko často při pohledech na převlékající se ženy. Čas od času se mu naskytla i pikantnější podívaná. Jednou dokonce i s patřičným zvukem. Vilém tehdy zamáčkl hořkou slzu, ale milování hlučné dvojice si vychutnal až do konce.
Život tropí hlouposti, je plný žárlivců i náhod. Jednoho letního rána se stalo, že jistý muž si všiml jakýchsi podivných odlesků z protějšího domu. Bližším pohledem objevil v Očičkově okně dalekohled i s majitelem. Z dalekohledu mu sklouzl zrak na svou obnaženou spící ženu. Vzedmula se v něm vlna žárlivosti a odplavila ho až k bytovým dveřím Viléma Očička.
Po jejich otevření dostal šmírák pořádnou facku. Jen s tím se ale žárlivec nespokojil. Vtrhl dovnitř, popadl dalekohled a otevřeným oknem jej vyhodil ven. Pak z bytu zmizel stejně rychle jak se objevil.
Zaskočený a překvapený Očičko nestačil nijak zareagovat. Nový dalekohled si už nekoupil, zrak mu sloužil čím dál hůř, a tak se musel spokojit jen se zvukovými efekty. Jenže ty bývaly mnohem méně časté než zajímavé dění za okny protějších bytů.
Žádné komentáře:
Okomentovat