Kdo v životě nikdy nezalhal, ať po mně klidně hodí pořádně velkým kamenem. A nemám strach, že bych to nepřežil. Dokonce se nebojím ani nějakých vážnějších následků. Jsem totiž přesvědčený o tom, že člověk, jenž ani jednou nepoužil byť sebemenší lež, je velkou výjimkou.
Ta rčení známe všichni: lže jako když tiskne, lže bez uzardění, lže víc než mluví pravdu. Jenže ono i lhát se musí umět. Bez uzardění to umí málokdo, většina lidí více či méně zčervená.
A pokud ani nezčervená, pak se jejich lež dá poznat jinak. Třeba prostřednictvím neobvyklých těkavých a nervózních pohybů, jiného tónu hlasu či nečekané slovní agresivity. Vždyť ne nadarmo se říká, že nejlepší obrana je útok. Nebo ne?
Odborníci zase tvrdí, že rozpoznat lež je úplně jednoduché. Člověk, který ji používá, se vám prý snaží dívat do očí – aby jeho tvrzení bylo hodně důvěryhodné. Ale podle těchto specialistů to lhář tak úplně nedokáže. Rádoby do očí se vám kouká, jenže s těma svýma, byť jen nepatrně, uhýbá. Teď si už nepamatuju, zda na levou nebo pravou stranu. Je to jedno, zkrátka uhýbá.
Existují lidé, kteří se lži snaží od jistého věku definitivně vyvarovat. Jsou rozumní a hlavně k tomu mají pádný důvod: svou krátkou, nebo alespoň zkrácenou paměť. Dobře vědí, že při použití vícerých lží by se do té lživé pavučiny pořádně zamotali a už z ní nikdy neunikli.
Stejně nevím, proč to tady vlastně píšu. Vždyť lhát se nemá. Jak už říkaly naše babičky a prababičky: kdo lže, ten taky krade. A já chci – i přes neradostná čísla v nejrůznějších policejních statistikách – zůstat optimistou.
2 komentáře:
chachá.babky to říkaly, když se nemohly něčemu dopátrat a lhalo se jim......zrovna včera jsem říkala holce, která raději mlčí, než by se ohradila:,,Nemuže si to jen mylset v halvě.Co máš na jazyku , to řekni.všichni jsou jen lidé s obyč starostmi...." a pak jsem si vzpomně la na svou babku jak mi tloukla do hlavy:,, ty nemůžeš požád říkat co máš na jazyku-musíš být diplomat a jen si to pomyslet-ty to budeš mít těžké!!!" při vzpomínce na to jsem se musela zasmát, že říkám pravý opak.a diplomat ve mně vzbuzuje slovo lhář.
Ale lež!!!to je snad horší, než falešná pravda! u nás se ,,povjeda":pysk kecal,pysk dostaně" a letí facan
Všechno se má dělat pořádně. Dělat něco napůl je k ničemu. I lež má svá pravidla a je třeba se jim učit. Pak jí budeme ovládat a nebudeme "prosrazeni" a usvědčeni, že lžeme. A lež konečně zanikne. Alespoň zdánlivě ,-)
Okomentovat