Každý máme nějakou tu svou slabůstku. Já nejsem žádnou výjimkou. Ujíždím na luxování. Nemůžu bez něj být, myslím na ně kudy chodím a nemohu se dočkat (někdy ani dospat), až popadnu do ruky vysavač.
Vysávání je pro mě obřad. Začíná pečlivou obhlídkou míst, průzkumem koutů a detailní přípravou strategie. Následuje dlouhý, láskyplný pohled na onen skvělý, výkonný přístroj. Pohladím jej nejprve očima, poté postupně polaskám i oběma rukama. Při jeho zapnutí mnou projede jakýsi nepopsatelný lahodný pocit. Podobá se orgasmu.
Pak se pustím do práce. Na kočku naštěstí dávat pozor nemusím, žádné vcucnutí jí nehrozí. Hned po spuštění vysavače totiž prchá do toho nejvzdálenějšího kouta. Nechápu ji. Vždyť já hezčí zvuk neznám.
S pomyšlením na to, že kočka netuší o co přichází, likviduji v bytě i ta nejmenší smítka. Hezky si to užívám, vysávám pěkně pomalu, aby mi ta nejkrásnější práce na světě dlouho vydržela. Vždyť co bych potom dělal?
Ve chvíli, kdy je všechno dokonale vysmýčeno, podlaha se leskne a koberce svítí čistotou snad víc než když byly nové, na mě padá smutek. Je hotovo a já začínám opět myslet na to, kdy zase popadnu do ruky hadici vysavače a pustím se do své milované činnosti.
Říkáte, že přeháním? Že si vymýšlím? Že kecám? Asi už mě dobře znáte. Máte pravdu. Vysávání totiž nemám vůbec rád. Stejně jako ta naše kočka je dokonce z duše nenávidím. Už od svého dětského věku.
1 komentář:
docela rada zehlim. jednak se mi libi, jak se pradlo ritom narovna, voni, mekne a "zmensuje se" (hromada vcetne), jednak proto, ze je to uzasne meditacni a sportovni cinnost - dynamicky rozkyv sem a tam, no neber to, navic ti nikdo nemuze rici, ze nic nedelas (kdyz jen "cucis tupe do prazdna"/ premyslis, anebo jen relaxovane vazne vklidu bezmyslenkovite cucis), dokonce sledovat fajn film se pri tom da.
kazdy jsme nejak "souplej" ;-)
Okomentovat