René Zanďour si hned po příchodu domů spokojeně zamnul ruce. Radostí jen zářil, všechno šlo podle plánu. Pohodlně se uvelebil v křesle, nohy položil na konferenční stolek a začal rekapitulovat průběh schůzky, z níž se právě vrátil.
Kolegova manželka Dana byla nejméně tak zoufalá, jak si René přál. Se slzami v očích mu ve vinárně řekla o nerozlučném kamarádství svého muže Zdeňka s alkoholem. „Je to čím dál horší, už nevím, co mám dělat,“ nedařilo se jí zadržet pláč.
Následoval výčet nejrůznějších Zdeňkových neslavných návratů domů. Tu znečistil koberec i sedací soupravu, tam zase párkrát kuchyňskou linku. Několikrát prý upadl a vzápětí usnul na zahrádce před domem, čehož si nemohla nevšimnout upovídaná důchodkyně odvedle.
„V lepším případě se po návratu z práce doma motá a blábolí nesmysly. V posledních měsících je to s ním čím dál horší,“ postěžovala si Dana.
René se ji ve vinárně snažil uklidnit i uchlácholit. „Máme toho teď v práci moc, Zdeněk zřejmě tímto způsobem relaxuje,“ namlouval Daně. Ale dosáhl tím jen dalšího přívalu slz. Když jí chtěl pohladit ruku, slaná řeka valící se z ženiných očí ještě zmohutněla.
„Já s ním promluvím. Bude to lepší, uvidíš,“ snažil se Danu povzbudit René. Pak ještě dodal: „A když ne, pořád máš možnost od něj odejít. Barák je tvůj, jsi pěkná ženská, chlapi by se o tebe poprali.“
Nemohl jí říct, že autorem scénáře Zdeňkova častého opíjení se je právě on. Že po Daně už dlouho touží – skoro stejně tak, jako po její vilce. Proto už pár měsíců tahá kolegu po práci do hospod, proto mu poroučí panáka za panákem, proto mu kupuje lahve alkoholu i na cestu domů.
Nic z toho Dana netušila. Stejně tak nemohl tušit René, že kolegova manželka si už lék na své zoufalství našla. Začala se utápět v alkoholu podobně jako její muž.
Žádné komentáře:
Okomentovat