Ležel v posteli, celodenní únava ho pomalu uspávala. Ještě před usnutím však v hlavě rekapituloval svůj úspěšný, příjemně prožitý den. Začínal ranním východem překrásně žlutého slunce, nádherně prosvětlujícího jeho pokoj. Pokračoval posezením v parku plném zeleně, kterou oživovaly pestrobarevné květy stromů.
Pak se sice obloha zatáhla a začaly z ní padat provazce deště, ale trvalo to jen malou chvíli. Sluníčko svítit nepřestalo a nad hlavou se mu vyklenula dokonalá duha. Vzápětí černé mraky rychle kamsi zmizely a nebe znovu ovládla dokonalá modř.
V obchodě, kam si zašel pro svačinu, ho obsloužila vysoká blondýna se zelenýma očima, které snad nechybělo nic k dokonalosti. Dokonalá byla i servírka v restauraci. Jen s tím rozdílem, že její vlasy už na dálku ohnivě svítily. V ústech jí zazářily bělostné zuby, které výrazně kontrastovaly s ženinou krátkou černou zástěrkou.
Jeho den jako vymalovaný pokračoval procházkou botanickou zahradou, kde mísící se vůně květin podtrhovaly jejich pestrobarevnost. Cestou domů prohodil pár slov se sousedem, jenž právě vystoupil ze své sytě hnědé škodovky, v bytě si vytáhl z bílé lednice dobře vychlazenou zelenou láhev piva. Pomalu ten narezlý pěnivý mok upíjel a říkal si, jak je na světě krásně.
Teď ležel ve své posteli, celodenní únava ho uspávala. Pomalu končil s rekapitulací dneška. Příjemně prožitého, ale pro něj zcela bezbarvého. Byl totiž od narození slepý.
2 komentáře:
to je smutné....těm slepcům se musí ten den hrozně tahat :-(
Smutné. Takový příběh jsem taky jednou napsala. A pak jsem napsala dokonce pohádku o takové dívce. A píseň Karla Kryla Nevidomá dívka je taky krásná... Tohle téma je hodně silné.
Okomentovat