deníček: COPAK ŽIJEME V ANGLII?

Pěší čtvrthodinová cesta do práce ulicemi brněnského Bronxu může být zajímavá, dobrodružná, odporná, poučná i docela všední (ale to zcela překvapivě a výjimečně). Sotva člověk ujde pár kroků, hned na prvním rohu ho zastaví malý cikánek (proč není ve škole?). Slušně pozdraví a požádá o cigaretu. Dokonce za ni nabízí i minci, kterou žmoulá v ušmudlané dlani. Nedostane nic.

Možná je spolčený s větrem. Ten za oním prvním rohem silně zaduje a vmete vám do obličeje veškerý uliční prach i špínu. Tak tak stačíte hlavou uhnout obchodním letákům, jichž se po ulici povalují spousty a se kterými si vítr rozpustile pohrává. Ve snaze nenechat se oslepit oněmi papíry s cenovými bombami se málem přerazíte o televizor. Přesněji řečeno o torzo bývalého televizoru, kterého se někdo rychle a elegantně zbavil jednoduchým odložením na chodník před domem.

Nahlas si ulevíte (samozřejmě ústy) a statečně překonáváte další metry své cesty. Mnohé po silnici, neboť na úzkém chodníku parkují firemní dodávky s výstražně pomrkávajícími blikači. Na druhé straně vozovky je tam sice parkoviště, ale proč by podnikatelé vyhazovali peníze za předplacená místa? Potřebují přece ušetřit každou korunu.

Ještě že jsou obyvatelé této ulice tak ohleduplní, laskaví a vstřícní. Některý z nich poskytl unaveným chodcům možnost odpočinout si. Na kusu sedací soupravy, vhodně umístěném u zdi jednoho z rohových domů. Pravda, sedačka je sice už hodně jetá, místy doslova rozedřená, ale pořád lepší než nic. Mnozí chodci počin jejího bývalého majitele jistě ocení.

Do práce už to mám jen kousek. Zbývá překonat dva světelné přechody pro chodce. Hodně frekventované. Lidí je hodně na obou dvou stranách, ale co to? Většina z nich se vydává na zebru po její levé straně. Zbytek má smůlu. Buď do někoho vrazí, nebo se musí tím davem nějak šikovně proplést. Copak jsme někde v Anglii, kde se jezdí vlevo? Nebo se k nám do města rázem nastěhovaly davy ostrovanů? říkám si.

Konečně jsem v práci a začínám si jí ještě víc vážit. Je tu čisto, o nic nezakopávám, nemusím vyhýbat žádným bezohledně zaparkovaným autům. Sedačku máme velkou, čistou a pohodlnou, lidé chodí po chodbách jednoznačně vpravo. Jen někteří kolegové žádají čas od času o cigaretu. Bez mince v ušmudlané dlani.