Každý jsme nějaký. A každý máme nějakou tu slabůstku. Adéla nebyla žádnou výjimkou. Milovala chlapy. Jedno jaké, hlavně když byli po ruce, svolní a hlavně k neutahání. Už jako malý capart se culila na kdejakého muže. O něco později se od nich nechávala ráda chovat. A krátce po patnáctých narozeninách zahájila svou neuvěřitelnou milostnou kariéru.
Nemohla se dočkat, až jí bude osmnáct. Na ten den totiž chystala dlouho dopředu velkolepou akci, kterou si jednou vysnila – po nezapomenutelné akci s jistým Afričanem. O pomoc požádala svou dobrou kamarádku Zuzanu.
„Na ty svoje osmnáctiny chci deset malých černoušků. Pomůžeš mi je sehnat?“ žadonila Adéla. Dočkala se však odmítnutí. „Ty ses snad zbláznila, ne? Za prvé kde mám splašit tolik černochů, a za druhé – už jsi někdy viděla malého dospělého Afričana nebo černého Američana?“ namítla Zuzana.
„No neviděla. Ale to jejich vybavení...“ zasnila se Adéla.
Zuzanu nepřesvědčila. „Žádné černochy ti shánět nebudu. Ale abys věděla, že jsem kamarádka, k té tvé narozeninové oslavě přispěju. Jeden můj známý hraje fotbal. Jestli chceš, tak ti přes něj domluvím celý fotbalový tým. Třeba i s náhradníky,“ navrhla Adéle Zuzana.
Jak řekla, tak se i stalo. Narozeniny to byly netradiční, divoké a dlouho trvající. Zkrátka nepřišla ani dohazovačka Zuzana, která se spokojila s oněmi fotbalovými náhradníky, jimiž kamarádka pohrdla. Mezi hráči základní sestavy se totiž našlo hned několik takových, kteří mohli původně zamýšleným černochům směle konkurovat.
Den po oslavě dostali fotbalisté na hřišti od soupeře pořádný nářez, Adéla si dala výjimečně sexuální půst. Přece jen byla z té narozeninové porce poněkud přejezená a trávila ji jen pomalu.
Slabůstka pro chlapy ji neopustila ani v následujících letech. A nakonec se vdala. Za muže, který se ničím velkým pyšnit nemohl. Vlastně něčím přece. Svým bankovním kontem.
2 komentáře:
Kdepak, černochům v tomhle nemůže konkurovat ani David Beckham...
Já znám jednoho fotbalistu, který by jim konkurovat mohl. Ale na hřišti ne...:-)
Okomentovat