Mám tě. Pouhá dvě slova. Obyčejná a krátká. Napadlo vás někdy, kolik nejrůznějších významů mohou mít?
* Mám tě - říká si třeba šťastlivec, jenž konečně získal vysněnou vysokou výhru.
* Mám tě - zaraduje se policista po dopadení zločince nebo obyčejného zloděje.
* Mám tě - zatleská si v duchu člověk, který právě získal vytoužené zaměstnání.
* Mám tě - uleví se majiteli zaběhnutého psa.
* Mám tě - konstatuje spokojeně věřitel dlouho pátrající po dlužníkovi.
* Mám tě - bleskne hlavou fotbalovému brankáři, když sebral míč soupeři ve velké šanci.
* Mám tě - zamne si ruce nevěsta, když toho svého dovede konečně k oltáři.
* Mám tě - uleví se studentovi po získání toužebného stipendia.
* Mám tě - hladí řidič kapotu svého nového luxusního auta.
* Mám tě – konstatuje dítě po objevení kamaráda při hře na schovávanou.
A tak dále a tak dále. K těm dvěma krátkým slůvkům lze přidat ještě třetí, o nic delší:
* Mám tě - rád.
Tohle spojení však už má jeden jediný a jednoznačný význam. Stejně jako když rozšíříme ona dvě základní slůvka o další dvě - na čtyři:
* Mám tě - plné zuby.
Jen doufám, že si to neříkáte o mně po přečtení těchto řádků...
2 komentáře:
Já myslím, že to se bát nemusíš. Kdo sem chodí číst, chodí sem dobrovolně a rád.
Jardo, že bych si říkal to poslední, tak to ale opravdu nehrozí...
Okomentovat