Bylo to takové malé, milé, přítulné černobílé koťátko. Vyrostla z něj velká, otylá, protivná, tvrdohlavá a neodbytná černobílá kočka. Vyžaduje pozornost. Když ji nemá, ničí polstrovaný nábytek. Vlastně už jej zničila. A taky potřebuje sluhu.
Nějaký čas vyrůstala sama, třeba se cítila jako kůl v plotě. Možná i proto ji nevratně rozmazlili. Pak se do sousedství přistěhoval nový soused. Kočka jaksi nečekaně a nevysvětlitelně ožila. Prchala oknem z půdního bytu a věčně ze střechy nahlížela do okna sousedova. Brzy bylo po záhadě. „Mám kocoura,“ osvětlil ji soused.
Z kastrované kočky a kastrovaného kocoura se stali kamarádi na život a na smrt. Vypadá to, že jsou do sebe dokonce bezmezně zamilovaní. Přes den se střídavě navštěvují v obou bytech, pokud jsou okna zavřená, postávají u bytových dveří a dávají najevo touhu po svém zvířecím partnerovi.
Na první pohled idylka. Ale jen na první pohled. A taky jak pro koho. Z člověka se postupně stává, a vlastně už stal, sluha. Sluha dvou koček. Nedají pokoj. „Mjaaau,“ dožadují se otevření dveří do předsíně. „Mjaaau,“ chtějí po kratičké chvilce pro změnu nazpět. „Mjaaau,“ dívají se vyčítavě a střídavě na vás a na misku, v níž jsou jen granule a žádné maso.
„Mjaaau,“ uslyší člověk, když otevře dveře černobílé skvrně nalepené na skleněné výplni. Vůbec to nezní jako poděkování. Spíš to připomíná výčitku nebo dokonce nadávku. Asi za člověčí pomalost. „Mjaaau,“ je zkrátka slyšet v bytě prakticky po celý den.
Pokud jsem použil množné číslo, pak sousedovu kocourovi křivdím. Ten totiž taky potřebuje otevřít dveře, ale nemňouká. Nevím proč. Že by byl tak skvěle vychovaný? Nebo je němý? Naše kočka a sousedův kocour se od sebe už leccos vzájemně přiučili. Třeba naše zvíře po nás sekat packou, kocour zase škrábat nábytek. Náš. Třeba tu černobílou skvrnu jednou naučí i mlčet. Kéž by!
1 komentář:
Možná by kočka mohla trávit víc času u souseda:) Množství poškrábaného nábytku a nervů z věčného mňoukání by se tak rovnoměrně rozprostřelo mezi oba příbytky.
Jinak musím přiznat, že se psem funguje stejný mechanismus, jen k tomu ten drobeček používá jiné zbraně: vyhlášené psí oči; packu, která se u jídla permanentně vrací na vaše koleno; vytrvalost při skocích do postele (člověk to pak prostě vzdá, usne a probudí se se psem na krku); noční štěkot, denní štěkot, vybíravost; vyčůranost; vytrvalost - to je on - pes domácí:))))
Okomentovat