Tramvaj se pomalu sunula ucpanými brněnskými ulicemi. Přecpaná výjimečně nebyla, důchodci v ní tentokrát nemuseli o místa na sezení bojovat. Sedadla zbyla dokonce i na několik dětí ve školním věku.
Lidé byli překvapivě tiše, mlčeli. Senioři se nedohadovali o tom, kdo je víc nemocný, kluci si nevyměňovali zkušenosti z hraní nejnovějších počítačových her.
Ta tramvajová souprava plahočící se dopoledním městem jako by byla čímsi výjimečná. Asi skutečně byla. Když do ní totiž nastoupila objemnější žena středního věku, z jednoho sedadla se hbitě zvedla přibližně desetiletá dívenka a nabídla jí své místo. Paní se na ni jaksi podivně podívala, ani nepoděkovala a uložila své přetékající široké pozadí na sedadlo.
Školačka u ní zůstala stát, pozorně ji pozorovala a nakonec prolomila to hodně neobvyklé lidské mlčení v dopravním prostředku. „Vy budete mít miminko, že?“
To, co se dělo pak, připomínalo výbuch sopky. Obtloustlá žena začala vykřikovat cosi o drzých spratcích, rozeřvala se na celé kolo, používala i nevybíravé výrazy hodně těžkého kalibru. Děvče se překvapením a úlekem jakoby schoulilo, odcouvalo o pár metrů zpět a na nejbližší zastávce rychle vystoupilo. Zřejmě neplánovitě.
Žádné komentáře:
Okomentovat