Nevěra. Hodně často skloňované slovo, příčina rozpadu mnoha vztahů i manželství. Přitom by bylo poměrně jednoduché jí zamezit, dokonce ji snad i úplně vymýtit. Stačilo by poměrně málo: kdybychom byli všichni zcela stejní.
Muž, který žije s brunetou, pošilhává po blondýnkách. Jiný při laskání málo znatelných horních tělesných partií své manželky stále častěji myslí na sousedku, která se může pochlubit přinejmenším čtyřkami. Ten, kdo má doma hubenou, sní o plnoštíhlé, a naopak.
Žena, jejíž manžel snad ani neví, co to nějaké svaly jsou, obdivně hledí na vyboulené tvary končetin a nadupané hrudní koše kulturistů. Co na tom, že jsou dosažené i polykáním nejrůznějších podpůrných prostředků? Vždyť je to tak krásné, vzdychá potajmu ona žena. Její kamarádka zase po nemastném neslavném milování přemýšlí, jaké by to asi bylo s pořádně vyvinutým mužem. Aspoň jednou, jedinkrát v životě to zkusit...
Jsme už takoví. Čiší z nás nespokojenost, neustále toužíme po tom, co mají jiní. Včetně přítelkyň, manželek nebo manželů. A pak stejně zjistíme, že jeden je za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. Uniformita by všechno vyřešila. Do posledního detailu stejní lidé obou pohlaví by nikoho nelákali k žádným nevěrám. Byl by zkrátka klid.
A pokud by si nějaký nevěřící Tomáš chtěl i přesto ověřit, jestli to náhodou není u sousedů lepší, mělo by to ještě jednu výhodu. Případně zplozený levoboček by na prohřešek oněch dvou aktérů výjimečné nevěry nemohl ničím upozornit. Byl by totiž taky úplně stejný.
Žádné komentáře:
Okomentovat