Blahopřání

středa 6. května 2009

KOŠILE JAKO DŮKAZ


Láska dělá z žen divoké kočky. Jakmile jim chce někdo vzít jejich kořist, i ty nejněžnější se hned celé naježí. Mají zlý lesk v očích a zarputilý výraz ve tváři. Jednu z takových divokých koček teď připomínala Míša Drápová. Držela v ruce manželovu košili a nevěřícně na ni zírala. Kolem všech knoflíků byly pečlivě omotané vlasy. Blonďaté. Ženské.
„Já ho snad vykastruju. Jinak si nedá pokoj,“ svěřila se na druhý den své starší kolegyni v práci. Věděla, koho si vede k oltáři. Michal nikdy nebyl nějaké neviňátko, nenechal na pokoji žádnou sukni. Honit se moc nemusel. Holky mu samy nadbíhaly a stavěly se mu do cesty. Míša byla jednou z nich a nekonečný dívčí zájem o Michala jí imponoval.
„Bude můj. Jen můj. Musí být,“ rozhodla se tenkrát.
Později toho litovala. A nejednou. O manželových záletech nebylo pochyb. Tu našla v náprsní kapse jeho saka miniaturní průhledné kalhotky, tam zase balíček kondomů, které při jejich milování doma nikdy nepoužil. „Je to jako lízání marmelády přes celofán,“ vysvětloval jí odpor k této antikoncepci.
Jednou zase Míša objevila v jeho kabátě malou, slibně vypadající krabičku. Zvědavost v sobě nepřekonala a uviděla náušnice. Zlaté. Překrásné. Za pár dnů měla narozeniny a tak se zatetelila blahem. Nemohla se toho dne dočkat. Náušnice však od manžela nedostala. V den narozenin ani nikdy jindy.
A teď ty zatracené blonďaté vlasy. „Takhle to dál fakt nejde. Rozvedu se s ním,“ rozhodla se jednoho večera, kdy byl její manžel na další ze svých četných služebních cest a ona nepřítomně hleděla na rozsvícenou televizní obrazovku.
Přibližně v té samé chvíli se Michal slastně protahoval na hotelové posteli vedle mladé milenky. „Ještě jsi mi neřekl, jak se ti líbí můj nový přeliv,“ upozornila ho žena na své ohnivě zrzavé vlasy. „Jo, dobrý,“ odvětil a pohlédl na úplně jinou část jejího těla. S úplně jinou barvou.
„Tak kdy se konečně rozvedeš? Slíbil jsi mi to,“ zaútočila zrzka.
Michal okamžitě zaujal obranný postoj. „Teď to nejde, Míša by to nepřežila. Musíš být trpělivá a ještě počkat,“ odvětil. Dalším nepříjemným otázkám a připomínkám předešel odchodem do sprchy.
V milenčiných očích se divoce zablýsklo. Počkat? V žádném případě! Vytrhla si několik vlasů, zvedla z podlahy Michalovu košili a dala se do díla.

Žádné komentáře: