PONOŽKY AŽ PŘI OBĚDĚ
Bylo to v dost dávné době, kdy jsme s kolegou z práce poměrně často vymetali různé tančírny a noční podniky. Stejně rády jako my dva tam chodily osaměle se cítící paničky. Třeba manželky vojáků z povolání nebo zahraničních montérů. Zkrátka o ženy tam nouze rozhodně nebyla. Nám dvěma šlo víc o tanec než o nějaká krátkodobá milostná dobrodružství.
Jenže jednou se nám to jaksi vymklo z rukou. V hodně oblíbené taneční kavárně se k našemu stolu rezolutně vnutila přibližně pětadvacetiletá žena. Nemohli jsme se jí zbavit. „Je jako pijavice,“ prohodil jsem ve vzácné chvíli její nepřítomnosti u stolu ke kolegovi. „Taky mi pije krev,“ uslyšel jsem od něj.
Pak hladina alkoholu v naší krvi překročila určitou hranici a nám začalo být všechno jedno. Dokonce i to, že ona pijavice (na její jméno si po těch letech skutečně už nevzpomenu) se při odchodu z tančírny nenuceně zeptala, kam jdeme teď. „No přece ke mně,“ konstatoval kolega. Copak jsem ho v tom mohl nechat samotného?
A tak jsme skončili v jeho jednopokojovém bytě všichni tři. Navíc se dozvěděli, že naše společnice bydlí ve stejné brněnské čtvrti jako my dva. Scénář toho podvečera, večera i noci psala nadále pouze ona. Nutila nás pít a pak po určité době navrhla, či spíše nařídila, že si zahrajeme na fanty.
Když jsem jí dal svůj první - ponožky – nápadně ožila. „Tak, a teď si je nechám. Dostaneš je, až k nám přijdeš v neděli na oběd,“ netajila radost nad svou kořistí. Polilo mě horko a rázem jsem vystřízlivěl. Už dříve nám totiž řekla, že je sice vdaná, ale jejího manžela nedávno za cosi zavřeli. Sedí, a ona se hodlá co nejrychleji rozvést.
Já seděl taky, bez ponožek a na gauči. Kolega se tím lovem a honem na mě nepokrytě bavil a já v duchu zuřil. Hlavně na sebe. A pak jsem ten ženin scénář dopsal sám. Vytrhnutím svých ponožek z jejích rukou a odchodem z kolegova bytu.
S odstupem času jsem tu naši pijavici párkrát spatřil v trolejbusu. Byla zavěšená do dvoumetrového hromotluka a tvářila se nesmírně spokojeně. Jestli to byl její z vězení propuštěný manžel nebo nějaká ulovená kořist, jsem se nikdy nedozvěděl.
Žádné komentáře:
Okomentovat