ODSKOK Z E55
Bylo to v době, kdy se hodně mluvilo a ještě víc psalo o silnici E55. O prodejných děvčatech na parkovištích a v kabinách kamionů. S kolegou z práce jsme chodívali do nedaleké hospůdky. Na jedno, dvě, tři točené.
Jednoho zimního dne se objevila na rohu dvou ulic. A pak už tam postávala pravidelně. Přibližně od pěti hodin odpoledne.
Míjeli jsme ji mnohokrát a bez zájmu, přestože se od svých ostatních kolegyň hodně lišila. Nejen barvou pleti. Po jedné z našich hospodských návštěv, kdy se žízeň u třetího pěnivého moku nezastavila, mi kolega povídá: „Dneska ji oslovíme.“
Neprotestoval jsem. Dali jsme se s tou přibližně dvacetiletou dívkou v pěkném kožíšku do řeči. Netajila se tím, že si svým tělem přivydělává. Prý na studia. V letní sezoně právě na silnici E55. „Teď v zimě tam ale nejsou žádné kšefty. Tak jsem si pronajala byt tady v Brně. Je to kousek, nechcete ho vidět? Klidně oba dva,“ nabídla se nám tenkrát netradičně.
Nechtěli jsme a zdůvodnili to tím, že nemáme zájem v tom jejím kutloušku narazit na nějakého snědého pasáka. Děvčeti se bojovně zablýsklo v očích. „Žádný tam není. A hlavně: není to pasák, ale můj ochránce!“ zvýšila hlas.
Pak se uklidnila a ještě chvíli jsme si ve třech povídali. O všem možném. A my s kolegou se toho o ní dost dozvěděli. Například to, že ji to přivýdělkové řemeslo baví, že je dělá už dva roky. Až prý dostuduje, tak toho rozhodně nechá.
Nevěřil jsem jí a nevěřím dodnes. Spoustu let jsem si na ni nevzpomněl. Až teď. Říkám si, co asi dělá. Teda pokud ještě žije...
Žádné komentáře:
Okomentovat