(Ne)uvěřitelná historka o jistém teoretikovi i praktikovi. Stala se ve skutečnosti?
Někdo sbírá známky, jiný brouky, další třeba milostné polohy. Saša Pichle patřil k těm posledně jmenovaným. Pouhé fotografie, obrázky nebo nákresy mu ale nestačily. Taky je zkoušel, odškrtával ve svém bohatém seznamu a průběžně informoval o stavu svého nejnovějšího skóre kamarády.
„Člověče, včera jsem s jednou blonďatou krasotinkou absolvoval červa v jablku. Řeknu ti: plno očekávání a žádné zklamání. To jabko bylo voňavé, šťavnaté. Zkrátka radost se do něj zakousnout a zavrtat,“ nadšeně se svěřoval v práci Pavlovi.
Konečně se postavil k rýsovacímu prknu, jenže se nějak nemohl soustředit. V duchu už byl na dnešní večerní oslavě narozenin rozvedené kolegyně Kláry, na kterou měl dávno zálusk. Tentokrát mi neunikne – rozhodl se.
Oslava se vydařila. Alkohol tekl proudem, stoly se pod jídlem prohýbaly. I Sašův plán vycházel. Podařilo se mu odjet s Klárou taxíkem, skončit v jejím bytě a zůstat tam až do rána. Jenže včerejší nadšený tón vystřídal ráno v práci zklamaný.
„Nejprve se zavřela snad na hodinu v koupelně. Když jsem se konečně dočkal a chtěl aplikovat zalomenou vývrtku, tvrdě to odmítla. Prý klasicky nebo nic. Přitom tvrdila, že chlapa neměla už půl roku,“ hořce si postěžoval Pavlovi. Ten se nenápadně schovával za svým rýsovacím prknem a myslel si své.
V dosavadním životě totiž vyzkoušel jednu jedinou polohu. Navíc se svou manželkou.
1 komentář:
To stojí za zamyšlení...
Nějak nemůžu přijít na to, kdo je na tom hůř. Jestli Saša nebo Pavel.
Okomentovat