Na displeji jeho mobilního telefonu se objevilo jakési neznámé číslo. „Syna vám vrátíme za milion korun,“ uslyšel z telefonu hrubý mužský hlas. Zdálo se mu, že každou chvíli omdlí.
„Aaa aano,“ dostal ze sebe s námahou. V tu chvíli nemyslel na to, kde peníze sežene. Myšlenky se mu zatoulaly k manželce, která je na služební cestě kdesi na druhém konci republiky. Co na to řekne? Jak jí to jen vysvětlí?
Jako ve snách vyslechl podmínky únosců a podrobnosti o předání peněz. „Ještě se ozveme,“ uslyšel nakonec z mobilu. Vzápětí zazvonil telefon znovu.
„Tak jak se vede? Co malý?“ vyzvídala manželka. Cítil, jak mu po zádech teče pot. Lhát nikdy neuměl. Tentokrát musel.
„Všechno v pořádku. A co ty?“ převedl řeč jinam.
Pak jen seděl s hlavou v dlaních. Ne a ne se soustředit. Syn, únosci, peníze, manželka. Ta slova tlačila, bolela a doháněla ho k zoufalství.
Vtom se probudil. Vyskočil z postele a spěchal do dětského pokoje. Postýlka byla prázdná, v otevřeném okně si vítr pohrával se záclonou. Telefon zazvonil a na displeji se objevilo jakési neznámé číslo.
2 komentáře:
No takovéhle noční můry se děsím. Že se probudím a vstoupím do druhé, pak se y ní probudím a spadnu do třetí a nakonec zjistím, že vlastně vůbec nespím.:-O
Hu, teda ty mi dáváš. Mám z toho husí kůži. J.
Okomentovat