Specialitka
Znáte to. Člověk zajde na pivo za kamarády do hospody. Jak se říká: na jedno. U něj však nikdy nezůstane. Z jednoho jsou dvě, tři, někdy i pět nebo šest. A taky většinou stejný nebo dokonce větší počet panáků. Kdo nemá žádné kamarády, ten to nepochopí. A kdo je má, tomu není co vysvětlovat.
Tuhle jsme se v té naší osvěžovně zase sešli. V plném počtu. Piv bylo k deseti, kořalek stejně tak. Ani nevím, jak jsem doškobrtal domů. Na druhý den dopoledne se probudím, v baráku božský klid a ticho. Jen můj žaludek, včera důkladně vypláchnutý alkoholem, se ozýval. Hodně nahlas. Zlatá mamina, řekl jsem si při pohledu na sporák. Z kastrolu se tam na mě smála jakási její specialita. Rýže se zamíchanými kousky masa a já nevím s čím vším ještě. Nadlábl jsem se parádně, nezbylo ani sousto.
Mamina přišla z nákupu asi za hodinu. Nestačil jsem jí ani poděkovat. Podívala se na sporák a pak spustila bandurskou: „Příhodo, kam zmizely ty zbytky pro psa? Azor už na dvoře šilhá hlady!“
Žádné komentáře:
Okomentovat