deníček: LÁSKA A KNIHY

Už jako malý kluk jsem miloval knihy. A taky je často dostával. K svátku, k narozeninám i na Vánoce. Přelouskal jsem snad úplně všechny, které jsme doma v knihovně měli – a že jich nebylo málo. Mnohým dospěláckým jsem tenkrát sice ještě moc nerozuměl, ale žádnou z nich jsem před dočtením poslední stránky neodložil. Bylo by mi to líto.
Moje láska ke knihám přežila desetiletí a přetrvala dodnes. Neumím najít ta správná slova, jimiž by se dalo popsat vzrušení, které zažívám už při pouhém pohledu na novotou vonící či naopak mnohýma rukama osahaný a opotřebovaný svazek. Stejně tak neumím věrohodně vyjádřit pocity, s nimiž se nořím do prvních řádků, s nimiž se přesouvám ze svého reálného života do světa knižních hrdinů nebo darebáků.
Nechápu lidi, kteří knihy nečtou. Nerozumím jim. Nehodlám je však přesvědčovat, že dělají velkou chybu, že se o hodně připravují. Bylo by to zbytečné plýtvání energií i časem. Láska se nedá nadiktovat. Ať už je to láska člověka k člověku nebo člověka ke knize.