PTÁKOJEDY

Bylo nebylo? Stalo se nebo nestalo?
Existoval jistý okres. V něm žili funkcionáři, kteří možná měli rádi i svou práci, ale mnohem víc milovali moc, zábavu a také ženy. Pořádali večírky, o jakých se jiným ani nesnilo. Kvalitní alkohol na nich tekl proudem, stoly se prohýbaly pod vybranými lahůdkami, prověřené a pozvané ženy byly krásné, milé, mlčenlivé. A hlavně patřičně povolné.
Scénář večírků pro vyvolené byl pořád stejný. Jednoduchý, ale o to víc vzrušující. Obsahoval nejprve patřičné ukojení žízně a hladu, poté i jiných neméně důležitých tělesných potřeb. Nejmocnější z přítomných mocných vždy dal pokyn provoláním „do práce!“, v místnosti záhy nastala tma. Následovalo to, co mnozí oprávněně označují za orgie, případně za Sodomu a Gomoru.
Až jednou...
Pokročilá část bezuzdného večírku byla v plném proudu, když se v setmělé místnosti ozval nelidský, až zvířecí křik. Trval poměrně dlouho. Tak dlouho, že se kdosi dokonce odvážil rozsvítit. Původcem řevu byl jeden z účastníků, důvodem krev tekoucí z jeho citlivého orgánu a příčinou žena, které ke spokojenosti nestačil jen jeden muž.
Lékař, u něhož zraněný skončil, se samozřejmě ptal na původ onoho hodně neobvyklého zranění. „Napište, že soudruh se zranil při přenášení psacího stroje,“ nadiktoval mu pacientův průvodce. Pokud si někdo myslel, že se tenhle citlivý problém dá utajit, zmýlil se. Netrvalo dlouho a správný název okresu na mnoha tabulích u silnic byl přeškrtnutý. Místo něj tam kdosi pečlivě napsal: PTÁKOJEDY.