Kejda nám nevoní, zato řízek na talíři ano.
Kejda nevoní. Na vesnici to ví každé malé dítě. Možná i proto ho v dospělosti ani nenapadne si na nějaký zápach stěžovat. Lidé ve městech či městečkách jsou ale rozmazlenější. Nevoňavá kejda jim pod nos nejde, a tak nešetří stížnostmi.
Nechtějí slyšet nic o tom, že hnůj a hnojení k zemědělství odjakživa patří. Ve své sobeckosti by hnojiva nejraději zlikvidovali, případně dali přednost umělým, plným škodlivých látek.
Jenže pak by se mohlo stát, že si na kejdu ještě rádi vzpomenou. Nad prázdným talířem. Nebo nad plným, ale se zhoubnou rakovinou v těle.
Žádné komentáře:
Okomentovat