Babička tu hromádku zažloutlých dopisů od dědy, převázaných vybledlou stužkou, přechovávala ve starobylé truhle. Maminka měla psaníčka od tatínka z doby, kdy já byl ještě kdesi na houbách, uschovaná mezi prádlem. Pamatuji se, že dopisy schraňovala i moje bývalá žena. Hlavně ty od mých předchůdců.
Čas je běžec s dlouhým krokem. Letí čím dál rychleji. Taky doba se mění. Kde jsou ty časy, kdy milenci nakupovali dopisní papíry a vyměňovali si psaníčka plná něžností? Kdy ještě nevypsanou a roztřesenou rukou pracně smolili řádky plné nedočkavosti a touhy? Kdy na obálky láskyplně lepili poštovní známky patřičně nakřivo, případně si pod ně psali krátké tajné vzkazy?
Marně bych své dávno zemřelé babičce vysvětloval, co je to SMS a co elektronická pošta. Marně mamince říkám, že emailová zpráva má taky své výhody. Třeba tu, že nepotřebuje žádného pošťáka a je u adresáta v podstatě okamžitě. Po jediném stisknutím klávesy. Jen mé bývalce nic povídat nemusím. Ani nechci.
Žijeme elektronicky a často jaksi neosobně. Vzpomínáte si třeba, kdy jste naposledy někomu napsali dopis? Nebo alespoň pohlednici? Já už skoro ne. Dokonce mě párkrát napadlo: uměl bych to ještě vůbec?
Doba je taková, jaká je. Dnešní mladá děvčata možná ani netuší, o co přicházejí. Stužku na balíčku dopisů nikdy nerozvážou, nad vybledlými a kostrbatými řádky si nepřipomenou čas mládí a malin nezralých.
2 komentáře:
Máš pravdu, sms i emaily jsou sice rychlé, ale velice neosobní. Přiznávám se, že je také využívám nejčastěji. Mám ale několik lidí, kterým bych si nedovolila poslat třeba vánoční přání sms. Pro ty koupím pohledy, známky a pěkně přání napíšu. Je to také úplně jiný pocit vyndat ze schránky pěknou pohlednici a vystavit si ji pak doma než přečíst ve frontě u pokladny sms, tu si nikde nevystavím. ahoj J.
Já se bohužel také řadím k těm, kteří neposlali dopis nebo pohled už hodně dlouho. Technika nám bere veškerou romantiku.
Okomentovat