Říkáváme leccos. Ale dá se tomu věřit?
Tu otázku pokládají bezesporu častěji ženy. „Máš mě rád?“ ptají se svých protějšků. Některé partnerům dokonce vyčítají, že od nich onu láskyplnou větičku neslyší spontánně a častěji.
Jsou muži, kteří své manželky, přítelkyně či družky bezmezně milují, ale slovní vyznání lásky jim jaksi ne a ne přejít přes ústa. Jsou zase jiní, kterým toho obsah slova láska moc neříká. O to častěji se jím přesto ohánějí, o to častěji je používají.
„Mám tě rád,“ tvrdí svým ženám před odchodem za milenkou. „Moc tě miluji,“ říkají po návratu od ní. Ale neplatí to jen o mužích. Podobně se chovají i některé ženy. Ty se dovedou přetvařovat ještě víc.
Trochu to připomíná jedno úsloví: „Nikdo ti nemůže za celý život dát tolik, kolik ti já mohu za minutu slíbit.“ Láska je skutečně jen pouhé slovo. Nezáleží na tom, kolikrát je člověk vysloví, mnohem důležitější je, jak je vyjádří svým chováním a hlavně skutky.
Dlouze vyprávět by o tom mohly právě milenky. Jen málokterá se může pochlubit tím, že by od ženatého milence uslyšela: „Mám tě bezmezně rád.“
Žádné komentáře:
Okomentovat