Drbání už není jen doménou žen. Klepnami bývají také muži.
Kdysi jsem slyšel takový vtip: Stály tři drbny na návsi, probíraly všechno možné a skončily u vypěstovaných okurek. Jedna se chlubila velikostí těch svých a na zdůraznění je předvedla asi třiceticentimetrovou vzdáleností mezi zvednutými dlaněmi. Druhá jen nevěřícně koukala, stejně jako třetí. Ta navíc hodně špatně slyšela. Nechtěla však zůstat pozadu a tak se zeptala: „A kde bydlí?“
Jo, bejvávalo. Kdysi snad bylo drbání či chcete-li klepání výsadou žen. Zatímco příslušnice něžného pohlaví se teď chtějí ve všem možném vyrovnat mužům, mnozí chlapi se jim v roznášení klepů vyrovnali už dávno. Nevěříte? Stačí si udělat třeba takovou malou zkoušku. Já už ji mám dávno za sebou.
Tenkrát jsem se tajuplně svěřil kolegovi v práci, že se budu ženit. A taky ho výslovně požádal, aby o tom nemluvil a nechal si to pro sebe. Že si ho vážím, proto je jediný, komu to říkám.
Výsledek? Na druhý den se mne na termín svatby ptali tři kolegové a dvě kolegyně, do tří dnů o mém fiktivním sňatku věděli na přibližně třicetičlenném pracovišti všichni. Po týdnu pak vyzvídali i kolegové z branže z druhého konce města.
Zkrátka Brno je velká vesnice a nejhorší klepnou chlap.
3 komentáře:
Tak konečně to taky někdo říká. Před pár lety mi kamarád říkal zaručenou zprávu o slečně druhého kamaráda. Načež jsem byla dotazována dalšími lidmi, jak to vlastně je. A výsledek. Druhý kamarád si mi přišel postěžovat, že mu první kamarád říkal, že já jsem říkala... Ale to by bylo dlouhé vyprávění:) Našla jsem tu mnoho zajímavých témat.
Vyzrazení svěřeného tajemství považuji za neodpustitelnou zradu. Jinak myslím, že drby byly, jsou a budou. Ty nás všechny přežijou. J.
Opět jsem něco udělala špatně a jsem za anonym :-). Díky za komenty, krásný advent a ahoj J
Okomentovat