UŽ BRZY BUDU RODIT

Říkáte si, že jsem se pomátl? Omyl. V žádném případě. Vzpomínám si na tu důležitou chvíli, kdy jsem počal, naprosto jasně a přesně. Bylo to loni, v neděli 27. dubna. Shodou okolností na můj svátek.
Pozdě v noci, po příchodu domů, jsem konečně odhodil veškerý stud a zábrany a vlétl na to. Na konci onoho nedlouhého aktu jsem radostně, šťastně i slastně vydechl. Bylo mi hned jasné, že patřil mezi úspěšné. Vznikl ve mně zárodek tolik chtěného a v budoucnu hodně hýčkaného děťátka.
Jak už to tak chodívá, i moje těhotenství s sebou přinášelo nejrůznější chutě a nálady. Taky se mi párkrát zvedl žaludek (a nejen po ránu), dostal jsem i nějaký ten kopanec. Ženy určitě vědí, o čem je řeč, a mužům je asi zbytečné vysvětlovat nějaké detaily.
Moje těhotenské břicho utěšeně získávalo na objemu, ale pak začalo hrozit, že potratím. Příčinou bylo hodně špatné a stále se zhoršující prostředí, v němž jsem po několik měsíců působil a žil. Tak jsem je rychle vyměnil za jiné. Mnohem lepší a zdravější. Za tohle tady, v němž si spokojeně žiji i teď.
V onu památnou loňskou neděli 27. dubna jsem počal na Atlasu svůj první blog. V úterý 27. ledna, po devíti měsících těhotenství, bych tedy měl konečně porodit. Nebude to holka ani kluk, dvojčata a už vůbec ne trojčata nebo čtyřčata. Na svět přijde další nový článek. Tentokrát výsledek mého devítiměsíčního těhotenství.
Jeho kmotry se stanete vy všichni, kdo mě sem chodíte navštěvovat, kdo čtete moje více či méně podařené výplody. Možná ani netušíte, jak moc jste pro mě důležití. Bez vás bych totiž potratil už dávno. A definitivně.