Tak jsem se zase jednou pokusil trochu zamyslet. Sám nad sebou. Ale možná to nebyl dobrý nápad a neměl jsem to dělat. Výsledek totiž nebyl moc lichotivý. Nebo mi to jen tak připadalo a všechno je úplně jinak?
Může za to mé druhé já. „Čas nezastavíš. Myslíš si, že jsi pořád mladý, tváříš se tak, snažíš se podle toho chovat. Ale zapomínáš se na sebe dívat do zrcadla a taky občas pohlédnout na datum svého narození. Jsi zkrátka směšný,“ zaútočilo na mě ono druhé já. Než jsem mu stačil cokoliv říct, kamsi se stáhlo. Dočasně nenávratně zmizelo. Ale dosáhlo svého.
V první chvíli jsem musel uznat, že mělo pravdu. Pořád se cítím oním mladým klukem, kterým už dávno nejsem. Rychle mi přibývá vrásek, snad ještě rychleji ubývá vlasů a já si to nějak neuvědomuji. Nebo nechci uvědomit? Měnící se letopočet v kalendáři ve mně vzbuzuje čím dál větší odpor, už dávno jsem od něj přestal odečítat letopočet svého narození. Že by jakýsi druh pudu sebezáchovy?
Pak mě napadlo, že bych tomu druhému já mohl na svou obranu přece jen něco říct. Už dávno nejsem tím neposedným klukem, který se ohlížel a běhal za téměř každou sukní. Stal jsem se usedlým a taky spokojeným se svým dosavadním i současným životem. Dívky ve věku mých dětí mě nechávají v klidu – ať už se snaží provokovat sebevíc.
Naučil jsem se taky přemýšlet, podle známého rčení skutečně raději dvakrát měřit a jednou řezat. V jakékoli situaci. Jsem zodpovědnější, klidnější, už nelezu na žádné životní ani pracovní barikády. Zásobníky s náboji divokosti a zbrklosti jsem dávno vystřílel.
Tohle všechno příště řeknu svému druhému já. Teda pokud se ještě jednou pokusí provokovat, útočit a narušit mou sebedůvěru. A taky mu hodlám zasadit i smrtelnou ránu. V podobě věty, že člověk je tak mladý, jak se cítí. Já se chci hodně mladým cítit co nejdéle. I když se budu navenek tvářit usedle. Tak, jak se na člověka v mém věku patří. Nebo nepatří?
4 komentáře:
Skvělý, pěkný, zajímavý a působivá článek. Jen tak dál...
Hravý muž jest mladíkem v každém věku. A dívky ve věku dětí se nemají měřit ale spíš řezat. Jinak z nich vyrostou jen prostoduché přeměřené modelky...:-))
Tvé kritické já Tě chce potrápit. Nedej se, Jardo. Věk sice přibývá, ale to nám všem... Přece se nenecháme v papučích vtlačit do houpacího křesla, když bychom se chtěli projít po horách a trochu nadýchat čerstvého vzduchu... Stačí jen poslouchat tělo, abychom si neublížili. :-) Drž se. V
Já osobně jsem se smířila s tím, že hlavou zeď neprorazím a je mi tak dobře. Dokonce zjišťuji, že je lepší řešit různé složitější situace v klidu cestou nejmenšího odporu. J.
Okomentovat