OBCHOD S BÍLÝM MASEM?

Ukažte mi alespoň jednoho normálního muže, který by se rád nepodíval na pěknou ženu. Jenže věc má jistý háček. Každému se líbí jiná. A taky jde o to, jak a kde se na ni člověk dívá. Začal jsem sice poněkud zeširoka, ale směřuji k jedinému. Ke každoroční volbě Miss. Vlastně teď už nějakou dobu hned dvou.

Nevím jak komu, ale mně se tyhle rádoby zajímavé a hodně uměle načančané akce ani v nejmenším nelíbí. Hned z několika důvodů. Jedním z nich jsou samotné adeptky. Skutečně pěknou ženu si představuju úplně jinak než jako přeštíhlou dívenku, která mi připadá, že nejméně týden nepozřela jediné sousto.

Co mi vadí ještě víc, je způsob volby oné takzvané královny krásy. Děvčata jsou očíslovaná jako nějaké zboží na trhu, producírují se před porotci, lačným publikem i televizními diváky. Dělají všechno možné i nemožné, aby co nejlépe a co nejvíc zviditelnila a prodala svou krásu (krásu?). Prodala, to je to správné slovo. I proto mi ony volby rádobykráloven hodně připomínají neblaze proslulý obchod s bílým masem.

Možná si řeknete, že tady zase něco plácám. Neberu vám to. Klidně se na volby Miss těšte, sledujte je, fanděte svým favoritkám, nadávejte porotcům za jejich špatný vkus (nebo úplatnost?). Já jsem to nikdy nedělal a dělat nebudu.

Odsuzuji obchod s bílým masem a nehodlám podporovat nic, co mi jej byť jen trošku připomíná. Nic na tom nemění ani skutečnost, že dychtivých zájemkyň o pochybný titul je každoročně hodně a vystavují svá podvyživená těla hladovým očím zcela dobrovolně. Jejich věc. Dobře jim tak.