NA DÁMSKÉM WC TRŮNIL CHLAP

Byl něco – jak se teď s oblibou říká – dva v jednom. Kolega i dobrý kamarád. Člověk se s ním nenudil. Jeho historky ze života na pracovišti prosluly. Jmenoval se Brácha a nepatřil k žádným baronům Prášilům, pohádkářům Hansům Christianům Andersenům ani bajkářům Ezopům. Vím, proč to tvrdím. Leccos jsem s ním zažil i sám.

„Představ si,“ povídá mi takhle jednou. „Včera na služebce jsme s kolegou Novotným narazili ve vrátnici jedné firmy na Hlustvisiháka. Chtěl si nás zapsat, tak Novotný uvedl své jméno a já po něm. Brácha? podíval se na mne vrátný a napsal ještě jednou Novotný. Ne, Brácha! zdůraznil jsem mu. A on na to: Však já vím, už vás tady mám oba. Bylo to na podělání. Tak jsem mávl rukou a šli jsme dovnitř,“ vyprávěl můj bývalý kolega.

Pak dodal, že zanedlouho to na něj skutečně přišlo a podělal se málem doopravdy. V té rychlosti nemohl najít pánský záchod a tak zoufale vběhl na dámský. „Ulevilo se mi, ale jen na chvilku. Do vedlejší kóje totiž vnikla nějaká zaměstnankyně. Snažil jsem se být jako myšička, jenže asi nebyl,“ říkal Brácha.

A pokračoval: „Najednou odvedle slyším: Tady není papír. Prosímtě, podej mi nějaký. Při pohledu na mé chlupaté ruce mi zatrnulo. Pak jsem tu roličku toaleťáku vzal a elegantním obloučkem ji přehodil přes plechové hrazení sousedce. A taky okamžitě zvedl nohy. Co nejvýše,“ líčil bývalý kolega. Udělal ve vyprávění dramatickou pauzu. Když skončila, dozvěděl jsem se od něj, že vzápětí z té dámské toalety doslova prchal. „Stydím se ještě teď,“ tvrdil.

Hned ten samý den jsme spolu skončili v hospůdce. U piva a rumu. Jaksi se to protáhlo a dojíždějící kolega se už neměl jak dostat domů. „Půjdeš k nám,“ navrhl jsem. Neprotestoval. Moc toho však nenaspal. Celou noc běhal na záchod. Když se ráno probudil, dlouze se na mě zahleděl. „Něco ti povím,“ řekl, a já se těšil na nějakou jeho další skvělou historku. Zbytečně. Uslyšel jsem od něj jedinou větu: „Ten rum byl určitě zkaženej!“