Ta čtvrtka chleba v regále supermarketu byla stejně osamělá jako ten, na koho tam čekala. Nevím jak vy, ale já si to najednou uvědomil až při pohledu na onen pekařský výrobek. Čtvrtku chleba si skutečně nekoupí nikdo jiný než osamělý člověk.
Těch poznávacích znamení dočasných nebo už dlouhodobých osamělců je víc. Někdy stačí letmý pohled do jejich nákupních košíků (konzervy, kus salámu, spolu s tím často také alkohol). Jindy, hlavně ženy, je prozradí jejich pes, kterého chtě nechtě musí chodit venčit. A řeknu vám, takových na jednom trochu větším brněnském sídlišti je!
Osamělost je hrozná. Troufám si ji přirovnat k pomalému, bolestivému umírání. Většina takovýchto lidí se snaží tvářit spokojeně, tvrdí, že jim to vyhovuje. Nevěřím jim. Někde uvnitř jejich těl jim hlodá hladový červíček, jenž touží po nasycení. Po partnerovi, po někom blízkém. Vždyť člověk přece není předurčen k tomu, aby žil sám.
Vím, o čem mluvím. Taky jsem zažil období, kdy jsem se cítil sám. Kdy v mé hlavě převažoval pocit, že mezi mnou a kýmkoli jiným se nachází hluboký hradní příkop či veletok, z jehož jednoho břehu neuvidíte ten druhý.
Naštěstí to netrvalo dlouho a už je to dávno pryč. S žádným z osamělců bych neměnil. Ani kdyby se tvářili sebespokojeněji nebo mi nabízeli sebevětší peníze. Jsem totiž moc rád, že si nemusím kupovat čtvrtky chleba.
2 komentáře:
Sdílím tvůj názor. Samota zní jako bezmoc. Člověk se nemá komu svěřit, má čas na ošklivé myšlenky a kdyby se mu v bytě něco přihodilo a nemohl se dostat k mobilu, tak tam může pomalu umírat i několik dní a nikdo si toho ani nevšimne.
Někdo má kolem sebe vnoučata,ale nehraje si s nimi,zavírá se do pokoje,o děti zájem nemá,říká, že chce mít od nich pokoj. a pak si všude stěžuje, jak je sám a jak ho nikdo nemá rád.(moje matka).Kdo nechce být sám nemusí.k zamyšlení - proč je ten člověk sám??? Chce s ním někdo sdílet jeho chvilky?umí ten člověk tomu druhému něco dát?nebo jen vysává a vyzařuje negativní energii....
Okomentovat